Krav Maga: Bojový styl zrozený v Československu

Na nároží se v matném světle lucerny rýsovalo několik postav. Co chvíli pohyb okolních stínů prozradil, že mužů je ve skutečnosti více, než kolik jich stojí pod lucernou. V některém z okolních průjezdů čas od času zaplál ohníček cigarety. “Aha, takže mají obsazeny i protější průjezdy. Je jich tedy zase o něco více než minule,” pomyslel si tehdy pětadvacetiletý Imrich Lichtenfeld, mezi přáteli přezdívaný jako Imi, který dění dole na ulici pozoroval skrz záclonu.

Imi stál sám v temné místnosti, ale z vedlejšího pokoje k němu zaznívaly hlasy jeho přátel.  Sešli se právě kvůli těm temným postavám dole. Během léta pětatřicátého roku se rychle množily útoky těch mladých rváčů stojících dole v ulici na obyvatele bratislavské židovské čtvrti.  Z původně spontánních rvaček vyvolaných často přiopilými antisemity, ať už slovensky či německy hovořícími, které byly obvyklé v minulých letech, se v posledních měsících stávaly organizované útoky. Pokud se útočníků sešlo méně, tak na kraji židovské čtvrti pod pláštíkem tmy

napadali její obyvatele a rozbíjeli výlohy obchodů. Čím dál častěji se však násilníci scházeli ve větším počtu a pouštěli se do organizovaných útoků. Někdy pronikli až do středu čtvrti a zaútočili na konkrétního, zřejmě předem vytipovaného člověka. Jindy demonstrovali svoji sílu, táhli uličkami a pokud někoho zastihli venku, surově jej zbili.

A Imi nyní z okna sledoval další novinku posledních týdnů. Útočníci se rozmístili do domů a průjezdů a jen menší část jich byla v ulici. Malá skupinka výtržníků pod lampou hodlá vyprovokovat potyčku a jejich kumpáni ukrytí v průjezdech by se okamžitě seběhli a vyřídili by toho, kdo by se chtěl zastat oběti. Přesně takto v posledních týdnech utrpěli těžká zranění někteří z židovských mládenců, kteří zareagovali na volání o pomoc napadené oběti. “Ví, že hodláme naše lidi bránit, a chtějí nás takto dostat jednoho po druhém,” pomyslel si možná Imi, když zahlédl jednoho z mužů, který opustil průjezd a šel prohodit pár slov s pěticí na nároží. Chlapík, který vyšel z průjezdu, nebyl žádný drobek, přesto se pohyboval lehkým krokem. “Nějaký sportovec, žádný hospodský povaleč. To  by mohl být nebezpečný soupeř,” pomyslel si Imi, byť on sám rozhodně nebyl žádné tintítko.

Sportovní nadání v ulicích nestačí

Po otci, zápasníkovi, měl Imi sportovní nadání, které v něm jeho táta vždy podporoval. Imiho otec cvičil řeckořímský zápas, vzpíral a nějakou dobu se živil tím, že v manéži předváděl svoji sílu. Na cestách s cirkusem poznal nejrůznější sporty a lidi, kteří je cvičili. Po odchodu z cirkusu vstoupil do služeb státní správy a vypracoval se na vedoucího policejního inspektora v Bratislavě.

1) Samuel Lichtenfeld (na snímku), otec zakladatele systému Krav Maga, byl policejním inspektorem
2) Imi Lichtenfeld byl již od mládí vynikající sportovec
3) Po zrození státu Izrael sloužil Imi dvě desetiletí v armádě (IDF) 

Právě v otci měl Imi svůj vzor, učitele a člověka, který jeho zájem o bojová umění a všemožné sporty podporoval. Imiho sport bavil a věnoval se proto různým disciplínám. Vynikal v plavání a také v gymnastice, zápasení i boxu. V roce 1928 vyhrál Mistrovství Slovenska juniorů v zápase a hned rok poté se stal seniorským mistrem Slovenska v lehké a středně-těžké váhové kategorii. V tomtéž roce navíc vyhrál národní mistrovství v boxu a i mezinárodní mistrovství v gymnastice.

Pro bratislavské boxery a zápasníky, z nichž někteří své umění přenesli do ulic a kariéru sportovců vyměnili za roli pouličních rváčů, tedy Imi nebyl rozhodně neznámou postavou. Spíš naopak. A tušil, že jeho kůže by mezi nimi byla vysoce ceněná. “Byla to jen náhoda?” položil si Imi otázku nad incidentem, starým jen pár týdnů, kdy si jej snad jen jakoby náhodou pár metrů od jeho domu vyčíhla skupinka mužů, kteří na něj bez výstrahy zaútočili. Imi tento střet jakž takž ustál za cenu pár nepříjemných podlitin.  

K těmto ani jiným incidentům nemělo zpravidla ani smysl volat policii. To veděl Imi stejně dobře jako všichni obyvatelé židovské čtvrti. Útočníci totiž zpravidla utekli ještě předtím, než se policisté dostavili. Navíc část policistů, zejména ta slovensky mluvící, stejně jako nemalá část obyvatelstva města, byla zcela jasně pod vlivem vzrůstajícího antisemitismu, který leckdy dávali  najevo i slovně. A i mnozí z jejich slušnějších kolegů k vyšetřovaní a stíhaní pachatelů podobných útoku na židovské obyvatele přistupovali více než rezervovaně. A i když se část příslušníků policejních složek a později SOS (Stráž obrany státu) věrná tradicím demokratického československa nad tímto přístupem svých kolegů často rozčilovala, nic na něm nemohla změnit.

Od toho podvečera Imi na každém kroku přemýšlel nad tím, že všechny sporty ve kterých vyniká jsou vždy zápasem dvou soků. Ale v ulicích budou on a jeho přátelé v nejbližších měsících a možná i letech čelit evidentní přesile útočníků. Ostatně při nedávném útoku těch čtyř jej od pohromy zachránila jen jeho rychlost, pohyb a odolnost získaná za léta tréninků a zápasů.

A i když část jeho židovských přátel také sportuje, není možné se v pouličních střetech spoléhat jen na jejich zdatnost. “Tudy cesta nevede. Bude nutné vymyslet nějakou taktiku boje, která skloubí výhody různých sportů které ovládáme s pouličním bojem,” honilo se mu již několik dnů hlavou. “Navíc bude nutné pro ty méně zkušené kamarády definovat i životně důležité zásady pro přežití v boji, jako například to, že si nesmí pustit nikoho za záda,” uvědomoval si Imi. Dobře si pamatoval, že ten nejmenší z útočící čtveřice, který se mu tehdy snažil dostat za záda, skrýval ruku způsobem, jako by v ní měl schovaný pořádný “žabykláč”, jak se od nepaměti ve slovenských hospodách říkalo noži. Ještě že jej tehdy Imi zahlédnul včas a podařilo se mu díky rychlému skoku do strany a natrénované pravačce “sestřelit” útočníka dřív, než mohl dokončit to, co zamýšlel.     

Imi Lichtenfeld tehdy nemohl tušit, že jej čeká v bratislavských ulicích ještě pět tvrdých let  pouličních střetů, během nichž abslovuje stovky bitek. A zřejmě tehdy nemohl tušit ani to, že právě v těchto bojích vzniká zárodek bojového stylu, který o více než půl století později do svého repertoáru zařadí prestižní bezpečnostní instituce tohoto světa, bude jej využívat armáda samostatného židovského státu a kurzy “jeho” Krav Maga budou po celém světě navštěvovat tisíce lidí.  

Boj pokračuje

V roce 1940 je Slovensko již samostatným státem. Evropa má za sebou začátek války, během něhož německá armáda převálcovala celou západní Evropu a Hitlerovým generálům se s velkými obtížemi brání již jen Churchilova Velká Británie. Německo, ve kterém byl antisemitismus jedním z pilířů státní ideologie, se připravuje na „konečné řešení židovské otázky“ (Endlösung der Judenfrage).  

Státem tolerovaný, pokud ne přímo podporovaný, antiemitismus se stává běžnou součástí životní reality

Seminář: Krav Maga pro policisty Mezinárodní Krav Maga Federace pořádá v Praze pro policisty 15.1.2009 od 10.hodin seminář izraelského sebeobranného a bojového systému, který osobně povede jeden z předních světových instruktorů KM, Tamir Gilad. Seminář bude zaměřen na techniky, které odpovídají potřebám příslušníků ozbrojených  složek při výkonu jejich povolání. Tamir Gilad Krav Maga Instruktor a jeden z nejuznávanějších instruktorů střelby a taktické přípravy pro speciální jednotky v Izraeli i zahraničí. Mimo jiné sloužil 3 roky ve speciální bojové jednotce IDF (izraelská armády). Před nástupem do služby se věnoval několika bojovým uměním (mimo jiné dlouho trénoval se současným izraelským šampionem Muay Thai, Kaunshinem). Více informací o semináři a přihlášku najdete zde.

ve velké části Evropy, a to včetně Slovenska. Imi je pro slovenské antisemity i úředníky trnem v oku, jelikož nic se jim nehodí méně, než organizovaný odpor židovské komunity proti útlaku. Situace se vyhrotí do té míry, že Imi opouští Slovensko. Jeho kroky vedou do míst, kde se židovští uprchlíci a odhodlaní sionisté z celého světa pokoušejí pomaličku na tisíce let starých troskách začít budovat základy nového židovského státu. Cílem jeho cesty je tehdejší britské mandátní území známé jako Palestina. Imimu se podaří nalodit na zřejmě poslední loď s židovskými utečenci, kterým se podařilo uniknout z tehdejší střední Evropy.

Realita, která Imiho a ostatní židovské utečence v Palestině čeká, není žádná procházka růžovým sadem. Arabská populace na území Palestiny se v posledních letech radikalizuje, na čemž má svůj podíl i nešťastně vedená politika místní, britské, správy. Ta totiž jmenovala do funkce vrchního muftího Jeruzaléma (nejvyšší náboženské autority muslimů v Palestině a zároveň vysokého vládního úředníka zastupujícího palestinské Araby) Hadž Amín al-Husejního. Tento vášnivý arabský nacionalista byl nesmiřitelný odpůrce Židů a sionismu a měrou vrchovatou se zasloužil o radikalizaci arabských obyvatel Palestiny. Podporoval stupňování konfliktů s místními židovskými obyvateli a přistěhovalci. Ostatně o tom, jak zuřivou nenávist se tehdy al-Husejní snažil vůči židům vyvolat, svědčí i to, že v době druhé světové války navštívil koncentrační tábor v Osvětimi, kde nejvyšší nacistické vůdce vyzýval k ještě intenzivnější fyzické likvidaci židů. Al-Husejní inicioval také vznik arabské divize SS.

Imi tedy přijel do země, kde v minulých letech proběhly nepokoje, které měly na svědomí tisíce mrtvých. Britská správa tehdy na nepokoje reagovala zostřením bezpečnostních opatření, která však měla v konečné fázi například i ten důsledek, že židovští obyvatelé Palestiny měli zakázáno držet střelné zbraně a porušení tohoto zákazu se trestalo vězením. Není divu, že v této vypjaté atmosféře byly incidenty mezi arabskými a židovskými obyvateli takřka na denním pořádku. Vzhledem k okolnostem a mentalitě obyvatel se zejména útoky arabských obyvatel odehrávaly většinou za pomoci nožů či různých klacků a holí s tím, že útočníci vyhledávali zpravidla situace, kdy měli značnou početní převahu.

Pomáhat až do konce

Je jasné, že málokdo se v podobných podmínkách dokázal zorientovat tak rychle, jako právě Imi, který teprve přednedávnem opustil horkou bratislavskou půdu. Asi nikoho nepřekvapí, že záhy dal svoje zkušenosti do služeb tehdejší židovské obranné polovojenské organizace Hagana (obrana). Tato organizace se později fakticky přeměnila v pravidelnou armádu čerstvě založeného izraelského státu IDF (Israeli Defense Forces).

V rámci organizace Hagana v průběhu roku 1941 vznikly speciální elitní útvary, jednotky Palmach. A Imi od roku 1944 začíná pomáhat při výcviku členů těchto organizací. Bojovníky začal trénovat v tom, čemu dobře rozuměl: fyzická kondice, plavání, zápas, používání nože a také obrana proti útokům s nožem.
Mezi jeho žáky patřili tehdy budoucí vojáci a policejní důstojníci, kteří se v pozdějších letech proslavili při obraně izraelské bezpečnosti. Vzhledem k okolnostem, za jakých se Imiho zkušenosti a tím i Krav Maga formovaly, nejde o nějaký bojový sport, ale o reálný systém boje člověka proti člověku, a to často v případech asymetrického boje. Tedy boje proti přesile nebo v situaci, kdy je protivník ozbrojen nožem, holí, střelnou zbraní či třeba granátem. V pozdějších letech byly do Krav Maga zahrnuty také například techniky a taktiky pro ochranu třetích osob.

V posledních letech svého života se Imi věnoval hlavně tréninkům civilních osob, zejména žen a starých lidí

Ale vraťme se zpět do doby po skončení druhé světové války. Neudržitelná bezpečnostní situace v Palestině vedla k tomu, že Valné shromáždění OSN přijalo v listopadu 1947 plán na rozdělení palestinského území. Měly podle něj vzniknout dva státy, tedy židovský a palestinský. Podle tohoto plánu OSN skončil britský mandát 15. května 1948. O půlnoci před vypršením britského mandátu, 14. května 1948, byla v Tel Avivu vyhlášena Deklarace nezávislosti Státu Izrael. Nový stát byl vyhlášen na místech přiznaných mu plánem OSN na rozdělení Palestiny. Arabské země však hromadně neuznaly ani rezoluci OSN o rozdělení palestinského území, tím méně pak vznik samotného státu Izrael, a rozhodly se věc řešit silou.

V okamžiku vyhlášení státu Izrael tedy začala první izraelsko-arabská válka. Záhy po vzniku nového státu byla také konstituována pravidelná armáda IDF. Po jejím vzniku se Imi stává hlavním instruktorem fyzické přípravy a Krav Maga ve školách IDF. Této práci zůstal věrný přes 20 let, během kterých vyvinul a zdokonalil své unikátní metody sebeobrany a boje zblízka.

Po dvaceti letech v armádě, tedy začátkem 70. let minulého století, Imi začal systém Krav Maga modifikovat a přizpůsobovat pro použití široké veřejnosti, mužům, ženám i mládeži, a to bez ohledu na jejich fyzickou kondici. Celý systém přizpůsobuje tomu, aby byl přístupný každému, kdo by mohl potřebovat zachránit svůj život nebo překonat útok s minimální újmou.  Imi aktivně pracuje na rozšíření svých metod a zakládá proto také dvě hlavní tréninková centra – jedno v Tel Avivu a druhé v Netanya.

Imiho škola však nestojí pouze na sebeobranných technikách, ale připravuje studenty na komplexní přístup ke konfliktním situacím. I díky tomu umožňuje dosáhnout značného stupně dovedností v poměrně krátkém čase. Krav Maga nezahrnuje pouze jednotlivé sebeobranné techniky, ale zejména ve své civilní verzi kompletně pokrývá taktiku sebeobrany, vyhýbání se problémovým situacím, improvizaci a chování v krizových situacích. Ačkoliv Imi vyučoval Krav Maga dlouhá léta členy bezpečnostních složek, vždy vycházel z univerzálních principů - z respektu ke každému člověku, vyhnutí se nepatřičnému či neospravedlnitelnému použití síly, ze skromnosti, mírumilovného chování a především striktního dodržování fair play mezi jeho žáky.

Imi i v posledních letech svého života dohlíží na trénink svých žáků a instruktorů, podílí se na vylepšování systému. A pomáhá k jeho rozvoji cennými radami. Svůj život plný bojů a snahy o obranu a pomoc slabším uzavřel Imi Sde-Or Lichtenfeld ráno 9. ledna 1998 ve věku 87 let.

Text: Dušan Stuchlík,  Foto: IKMF

Rukopis byl poskytnut i redakci časopisu Guard. Fragmenty z tohoto textu tedy vyšly i v tištěné podobě.