Litvínov dne 17.11.2008

Záhy přibíhá záchranář. Jeden z policistů od skupinky vztekle odhání pár fotografů. Vodní dělo se mezitím nešikovně otáčí, vyvrací plot u jednoho domku a málem najíždí do skupinky kolem zraněného.

Jindy tichá ulice mezi vilkami se změnila v bojiště, po něm na asfaltě zůstaly kameny a cihly,  tyče vyrvané z dřevěných plotů. Na každém kroku zbytky použité pyrotechniky. Bitevní vřava se přenesla do vedlejší ulice. Exploze a dým, pot a krev, emoce a adrenalin. Ten především. Tohle není film, to je pouliční válka. To je Litvínov, píše se 17. listopad 2008.

Prolog: Začíná se odpočítávat

Každému, kdo se jen okrajově zajímá o bezpečnostní problematiku, je již několik měsíců jasné, že na litvínovském sídlišti Janov se vaří pořádně horká kaše. Do paneláků se stěhují romské rodiny. Čím dál více. Místní, neromští, starousedlíci se návyky a způsoby svých nových sousedů cítí ohrožováni. Jejich strach a frustrace nejsou dlouhé měsíce příliš vidět. Obavy místních se ze vzdáleného Janova, ukrytého v podhůří Krušných hor, nesou jen pomalu a tiše. Lidé se bojí. Ale čím déle se problém neřeší, tím nebezpečnější časovaná bomba se z něj rodí. Časovaná bomba, která v těchto týdnech dotikává k výbuchu.
Roznětkou se staly aktivity neparlamentní Dělnické strany. Zdali ji k zájmu o dění v Janově vede čirý populismus nebo naopak ryzí a chvályhodná snaha místních členů partaje o ochranu svých bližních, to je téma, kterým si mnozí novinoví komentátoři, lidskoprávní aktivisté a jiní chytří tohoto světa nyní vydělají na svůj chleba.
Jenže právě média, politici, vzkvétající nevládní sektor a ochránci různých práv zase jednou spali, když se v Janově rodil problém. Ze spánku je probudila až realita. V Litvínově se ztělesnila v podobě půlkilometrového průvodu ultrapravicových radikálů, ale i místních, neromských, obyvatel: starých, mladých, někteří přišli i s dětmi. Ti všichni se vydali za neskrývané podpory okolostojících směrem k Janovu, aby problém řešili. Po svém.
A komu tento horký brambor padl do klína? Nikomu jinému než policii. Tisícovka policistů z celých Čech si volno 17. listopadu neužila doma s rodinou. Sjeli se do Litvínova, aby se stali nárazníkem. Nárazníkem mezi realitou a dlouhodobě neřešenými problémy.
Účastníky průvodu média pojmenovávají stále stejným slovníkem, vesměs jako radikály, extrémisty, rasisty či neonacisty.  Ale, ať se to novinářům a zastáncům politické korektnosti líbí či nikoliv, z rozhovorů s neromskými obyvateli Litvínova vyplynula jedna zásadní věc:  místní obyvatelé je vnímají jako jedinou sílu, která se dostavila, aby jim pomohla. To není dobrá bilance. Ale je to realita.
A co z toho plyne pro policii? Minimálně jedna neveselá skutečnost: Masivní odsouzení, kterého se policistům dostalo od neromských obyvatel sídliště již v průběhu zásahu a po něm. Policii, která průvod nepustila do ulic, vnímají jako ochránce těch, ze kterých mají strach, totiž Romů. Kdo nevěří, měl by se do Litvínova přijet podívat. My jsme tam byli. Ale vezměme to od začátku.

Demonstrace

Sváteční dopoledne na silnicích směrem Most a Litvínov bylo klidné. Jediné, co k němu nepatřilo, byly vozy dopravní policie v místech a vesnicích, kde jindy nebývají. O tom, že se něco děje, se řidič mohl přesvědčit až u čerpací stanice mezi Mostem a Litvínovem. Tam již desítka policistů prohlížela a kontrolovala projíždějící vozy. Některé posádky si policisté natáčeli na video, důkladně prohledávali jejich  vozy.
Na litvínovském náměstí Míru se před polednem procházelo několik desítek místních obyvatel, mnozí z nich s fotoaparáty. Akce, která měla začít v jednu hodinu, přilákala mladé i staré. Patrná byla přítomnost policistů v civilu. Po jedné straně náměstí zaujali pozici policisté v zásahových kombinézách.

Po poledni se již náměstí začalo plnit a místní byli záhy v menšině proti stovkám mladých mužů i žen, oblečených nejčastěji v černém. Mezi pány převládal krátký sestřih. Evidentně oblíbenou součástí šatníku u mnohých byla kukla či šátek přes obličej. V rohu náměstí aktivisté Dělnické strany otevřeli malý stánek, kde si zájemci mohli pořídit propagační materiály, trička či odznaky s logem strany. Placka s rudým ozubeným kolem a písmeny DS tak záhy zdobila nejednu kšiltovku a bundu.
Shromáždění začalo s mírným zpožděním. Politické projevy představitelů strany a hostů ostře hodnotily období po roce 1989 a kritizovaly vládu za neřešení společenských a ekonomických problémů. Cílem kritiky byla samozřejmě přistěhovalecká politika a neřešení problému sociálně nepřizpůsobivých. Často frekventovaným tématem, či spíše terčem, byla ministryně pro lidská práva Džamila Stehlíková.

Ach, ty počty

Po projevech se shromáždění vydali na opačnou stranu náměstí, seřadili se do průvodů a vyrazili ulicemi města směrem na západ, tedy k sídlišti Janov. Když průvod zahnul z ulice Tyrše a Fugnera do Pokrušnohorské, čelo pochodovalo již notný kus za hasičskou zbrojnicí, zatímco konec byl ještě stále v ulici Tyrše a Fugnera. Průvod, který šel v mnohostupu, byl v této fázi bezmála půl kilometru dlouhý. To vrhá značnou pochybnost  na agenturní zprávy o údajných šesti stech demonstrujících. Střízlivý odhad by spíše hovořil o nejméně patnácti stovkách lidí. Přesto agentury, televize a servery svorně prohlašovaly něco jiného. Obvzláště skeptické počtáře měli v nočním Radiožurnálu ČRo 1, jehož redaktoři v noci po akci hlásili dokonce jen pět set účastníků.

V této fázi průvod na jedné straně po celé délce doprovázeli příslušníci pořádkových jednotek. V průběhu času mohl pozorovatel kromě domácích, ústeckých, zahlédnout na rukávech policistů také domovenky jednotek například z jižních a západních Čech.
Během toho, co průvod šel ulicemi, demonstrující provolávali hesla; nejčastěji se v repertoáru objevovalo „Nic než národ“ a “Čechy Čechům“. Když se průvod blížil k sídlišti Hamr, na které již navazuje Janov, atmosféra se začala měnit, což na vlastní kůži poznala i dvoučlenná skupinka novinářů, kterou tvořila reportérka Jana Neumannová z pořadu Na vlastní oči (TV Nova) a člen redakce serveru policista.cz. Ti do té doby průvod doprovázeli a bez problému v něm natáčeli, respektive fotografovali.

Udeř a zmiz

V jednom úseku naše malá skupinka opustila průvod a kolegyně Neumannová s minikamerou natáčela procházející dav, zatímco redaktor policisty.cz byl několik metrů před ní. V tom okamžiku se z davu ozvalo zašumění „Klára Kalibovová“ (viz.pozn.1). Bleskově se z průvodu odpoutali dva muži s šátky či kuklami přes obličej a vrhli se k reportérce TV Nova. Ta inkasovala úder pěstí do kamery, který jí rozbil brýle, rozsekl jí nos a následně povalil na zem. Další úder směřovaný na reportérku, mylně považovanou za aktivistku Kalibovou, již inkasoval člen redakce policisty.cz, který se mezitím stačil ke kolegyni vrátit. Ani tento druhý direkt nebyl mířený špatně a našel si své pěkné místo na, v pořadí druhém, novinářském nose.
V průběhu dalších sekund následovala kratičká strkanice, neboť ani pokus o kopnutí na zemi ležící novinářky nenalezl u redakce policisty.cz pochopení. Celou hrozivou situaci vyřešil naštěstí jeden z organizátorů, který se přihnal k incidentu a útočníkům dal na srozuměnou, že vše je trochu jinak. Mladík s rychlou levačkou a jeho společník zmizeli v davu tak rychle, jak se objevili.
Jak organizátor tak i další aktivisté, kteří byli svědky incidentu, zahrnuli napadenou novinářkou omluvami a vysvětlením. "Víte, ona Kalibová o lidech hrozně lže a oni si ji s vámi spletli, nezlobte se," prohlašoval jeden z  mladíků v  obligátně černé šusťákové budně. Jiný novinářům poskytl kapesníky k utření krve.
Nutno uznat, že provedení útoku taktikou „udeř a zmiz“ bylo v daných podmínkách mistrné, leč selhala identifikace a lokalizace požadovaného cíle, což pro všechny zúčastněné obnášelo jistou nepohodu.

Nepřátelství propuklo v ulici Přátelství

Ale nic naplat, každé řemeslo obnáší své, a tak poté, co byla znovu do provozu uvedena kamera, ohledán fotoaparát  a zastaveno krvácení z nosu, pokračovalo se v práci. A bylo již načase, neboť se blížilo kritické místo celé akce. Tím se stala křižovatka ulic Podkrušnohorská a Přátelství. Právě ulicí s tímto - v kontextu trochu ironickým - názvem totiž mohl dav vstoupit do sídliště. To však (dle dodatečného vysvětlení od jednoho ze členů antikonfliktního týmu) nebylo v souladu s dojednanou trasou průvodu. Vstup do ulice Přátelství byl tedy zajištěn technikou a členy pořádkové jednotky.

Několik desítek sekund nebylo jasné, jak se bude situace vyvíjet. Chvíli to vypadalo, že se čelo průvodu vrací na původní trasu. Pak se ale ozvala první exploze a po ní další. Zdali šlo o dělbuch ze strany demosntrantů nebo o zásahovou rozbušku hozenou některým policistou, těžko říci. Skoro okamžitě však zareagovali policisté.
Část těžkooděnců sice dále držela pozice u techniky na vstupu do sídliště, ale další se pustili po ulici Podkrušnohorské. Tak začaly první potyčky s demonstranty. Ti byli zásahem policie rozděleni na dva proudy. Zadní část průvodu se tedy snažila obejít kordon obchvatem kolem nejbližšího bloku paneláků.
Druhá část demonstrantů (bývalé čelo průvodu) byla postupně vtlačována do ulice Sklářské (viz. mapy na konci). Hned na jejím počátku bylo netakticky postaveno vozidlo litvínovské Městské policie, které demonstranti před svým zatlačením hlouběji do ulice stačili zapálit. Kostky byly vrženy, pouliční bitva začala. Do akce byli nasazeni členové jízdní jednotky, vodní dělo, akci monitoroval vrtulník. Na místě se pohybovali také členové Městské police a jejich psovodi.
Co však stojí za pozornost je skutečnost, že ani bezprostředně před zásahem, nebyli účastníci průvodu nijak vyrozuměni (megafony například) o tom, že policie připravuje zásah, natož o jeho případných důvodech. V průvodu šlo i nemálo místních obyvatel, včetně žen a dětí.

V dalších desítkách minut probíhaly dvě trochu odlišné bitvy. Zatímco v Podkrušnohorské a jižně od ní, tedy hlavně v ulici Sklářské a Jandečkově, probíhala spíše pouliční poziční bitva s jasně vymezenou frontovou linií (policisté tlačili demonstranty před sebou, ti se bránili občasnými výpady), tak severně od Podkrušnohorské, v sídlišti a v místech, kde začínala zalesněná stráň, se hrála spíše naháněná. Skupinky demonstrantů se snažily využívat členitosti terénu a domů, aby policii obešli.V této fázi byla obvzláště patrná podpora, kterou obyvatelé paneláků poskytovali demonstrantům a která měla také vliv na taktickou stránku operace. Místní lidé naprosto běžně demonstranty před zasahujícími policisty pouštěli do domů, načež pak před postupujícími policisty vchod uzavřeli.
S přibývající tmou pak byl v tomto úseku využíván vrtulník, který pomocí světlometu lokalizoval skupiny lidí pohybujících se na kraji lesa a sídliště.

Je o čem přemýšlet

Celý průběh opatření by si zasloužil pečlivou analýzu. Již samotný zárodek konfliktu totiž provázel značný chaos. Průvod byl zastaven, nikdo zejména v jeho střední a zadní části nevěděl proč a co se děje. Ze strany policie chyběla jakákoliv informace pro účastníky, co se chystá. To by přitom množství lidí v ulici pravděpodobně zmenšilo minimálně o matky s dětmi. Lidé, a to včetně radikálních účastníků akce, proto začali vcházet do sídliště. To bylo samozřejmě z hlediska policie nežádoucí. To, že účastníci akce nebyli ze strany policie či zástupců města informováni, co se děje a jaký bude další postup exekutivy, si lidé vyhodnotili tak, že policisté průvod a jeho účastníky bezdůvodně napadli a rozehnali, a svým hněvem nad tím se nijak netajili.
Situace mezi policisty a místními obyvateli se stala kapitolou samou pro sebe a má hned několik aspektů. První z nich je dlouhodobější, a sice, že neromští obyvatelé sídliště mají pocit, že policie (a nejen ona) dlouhodobě přistupuje liknavě k vyšetřovaní přestupků a trestných činů ze strany romských obyvatel a že „neměří bílým a černým stejným metrem“. Občané mají pocit, že v jejich bezprostředním okolí selhává vymáhání práva. Tím spíše se pak na demonstrující dívají jako na ty, kteří jim jsou ochotni pomoci, v kontrastu s policií, která celému dění v Janově poskytuje jen jakousi „stafáž“. Zasahující policisté zřejmě potvrdí, že naprostá většina poznámek, které se na jejich hlavy snášely od místních obyvatel, se týkala toho, že zasahují „proti bílým“ a „černé chrání“. 
Další aspekt je ten, že obyvatelé domů celé dění sledují s velkým zájmem a jsou velmi citliví k projevům toho, co by šlo nazvat „nevyprovokované násilí,“ ze strany zasahujících policistů. Zejména během zásahů v sídlišti, kde část osob v ulicích tvořili obyvatelé domů,  jakákoliv nepřiměřená akce jen dále posilovala pocit nevraživosti vůči policistům. Autor sám byl lidmi z Hamerské ulice seznamován s několika incidenty, které měli obdobný průběh: policisté zasahovali kolem domů a při jejich akci  přišli k újmě i místní obyvatelé či jejich příbuzní. 
Z hlediska vnějšího pozorovatele působila nejistým až chaotickým dojmem také koordinace zásahu a zejména přesuny sil a prostředků.

Hamerská ulice: dobře i špatně

Situace za soumraku a po něm byla velmi napjatá právě v Hamerské ulici. Do ní se postupem času stáhli mladí radikálové, kteří předtím ustoupili do lesa, kudy chtěli projít k romské části sídliště.
Kromě zhruba padesátky těchto osob se však v ulici nacházelo nejméně stejné množství, spíše však více, obyvatel z nejbližších domů (odhad převládající věkové skupiny byl cca 40 let a výše). Ti projevovali velmi otevřenou a hlasitou nespokojenost se zásahem policie: „Proč mlátíte ty bílý kluky! Běžte krotit Cikány, ti nás tady trápí“… „Vždyť my už nemůžeme ani ven pověsit prádlo, kradou už úplně všechno…“
Tato skupina (hloučky obyvatel a radikálů) se utvořila na začátku bloku „Hamerská 0“, kde o cca padesát metrů níže zaujala pozici pořádková jednotka s technikou (vodní dělo). Vzhledem k tomu, že pořádková jednotka se několikrát přeskupila do různých postavení a několikrát bylo krátce použito vodní dělo, obyvatelé měli pocit, že se vůči nim chystá zásah. Na místě byli také zástupci médií (včetně zahraničních). Psychologický a mediální dopad situace, kdy by vůči obyvatelům těchto domů byly použity donucovací prostředky přímo „před jejich vlastním prahem“, snad není nutné rozebírat. K vyhrocení atmosféry přispěly také netaktní a neprofesionální projevy policistů, k tomu se však ještě vrátíme.

V této fázi dění v Hamerské ulici je nutné konstatovat, že na odvrácení hrozící konfliktní situace  se zásadní měrou podílel antikonfliktní tým. Zejména policista (viz. foto) dokázal navázat a udržet komunikaci jak s mladými radikály v kuklách, tak s obyvateli domů. Policista diskutoval s mladíky v kuklách o tom, zdali násilí je či není vhodný prostředek k řešení romského problému v lokalitě. Zároveň byl konfrontován mnoha obyvateli okolních vchodů s tím, jak se na celé katastrofální bezpečnostní situaci v jejich čtvrti podílí  nefunkčnost policie. Je více než pravděpodobné, že svým postupem člen antikonflitního týmu zábránil události (zásah proti samotným obyvatelům sídliště), o jejímž dosahu jak na místní, tak i na celospolečenské úrovni si může každý udělat úsudek sám.
O co profesionálnější práci odváděl policista z antikonflitního týmu obklopený desítkami nepřátelsky laděných osob, o to méně profesionálně se chovali jeho kolegové z pohotovostní jednotky, kteří zaujali pozici na konci bloku.
Jejich hlasité občasné netaktní poznámky totiž lidem, kteří je sledovali, rozhodně neucházely.  A pokud ještě bylo možné ten večer poškodit zbytky dobrého jména policie před obyvateli Hamerské ulice, nějaký „vtipálek“ z pořádkové jednotky se o to naplno staral.  Vzájemná výměna netaktních poznámek dále zhušťovala atmosféru.
Verbální projevy ale nebyly tím nejhorším, čím policisté komplikovali napjatou situaci. Ve stejné době, kdy členové antikonfliktního týmu začínali komunikovat s lidmi a uvolňovat napětí, někdo z policistů v kordonu započal s typickými rytmickými údery do štítu. K němu se přidali další kolegové. Těžko to pojmenovat jinak, než jako neukázněnost, která mohla mít tragické následky. Psychologický dopad této akce byl okamžitý a měl rozhodně konfrontační efekt. Tím spíše, že byl iritující nejen pro mladé radikály, ale zejména na samotné místní obyvatele. Skutečnost, že někdo ze zasahujících policistů je schopen vyvolat takovouto situaci (či naopak nedomyslet možné následky svého jednání), by měla vést k hlubšímu zamyšlení.
Zároveň je možné pogratulovat policistovi z antikonfliktního týmu, neboť  to byl právě on, kdo dokázal přesměrovat vášně lidí od činů ke slovům a to navzdory tomu, že jeho obrnění kolegové mu situaci komplikovali.

Co nás čeká?

Situace na sídlišti Janov je problém systémový, který se nepodaří vyřešit nějakým jednoduchým administrativním úkonem. Naopak. Změna se odvíjí od toho, zdali politická reprezentace a média si jsou vůbec schopny uvědomit a připustit hloubku problému a oprostit se od zjednodušujících schémat. Teprve poté, co se pojmenuje pravý stav věcí, je totiž možné uvažovat o řešení. A pokud tato doba nastane, nebude to zcela jistě ani za týden, ani za čtrnáct dnů.
Je tedy více než pravděpodobné, že kdesi na trase mezi litvínovským náměstím a sídlištěm Janov se policisté s demonstranty nepotkali rozhodně naposled. Je otázka, která ze zúčastněných stran problému se dokáže z celého dění nejlépe a nejvíce poučit a zkušenosti využít v praxi.

Text a foto: Dušan Stuchlík

-------------------------------------------------------
Reportáž Jany Neumannové o situaci v Litvínově můžete shlédnout ve středu 19.11. 2008 večer v pořadu Na vlastní oči. 
-------------------------------------------------------



Pozn.1.: Klára Kalibová je aktivistka občanského sdružení Tolerance a občanská společnost, o.s., (dále jen "Tolerance“), které se mimo jiné zaobírá shromažďováním a šířením dat, obrazových a audivizuálních záznamů a informací o lidech, které považuje za příznivce extrémní pravice. Ti však poukazují na to, že „Tolerancí“ publikované informace jsou často neobjektivní. Další aktivitou sdružení „Tolerance“ je i pravidelná kritika policie, státní správy a samosprávy za málo razantní postup vůči lidem, které "Tolerance" považuje za ultrapravicové radikály či přímo neonacisty.

AKTUALIZACE 19.11. 2008:

Podle informací, které nyní má redakce k dispozici, vypadala situace těsně před začátek střetu následujícím způsobem:

Mapa 1:

průvod kolem cca 15.20 hod.  dorazil plánovanou a ohlášenou trasou na roh ulic Podkrušnohorské, Přátelství a Sklářská.  Měl dále pokračovat po Podkrušnohorské.  Tam však stála pořádková jednotka a za ní situaci jistil jízdní oddíl.
Technika a pořádkové jednotky jistily také vstup od ulice Přátelství, tedy do sídliště.
Do toho okamžiku organizátory průvodu nikdo neinformoval o jakémkoliv zákazu, či jiném úředním úkonu, který by zdůvodnil přerušení plánované trasy.

Mapa 2:
Pochod se zastavil na náměstíčku.  Část účastníků ze zadní části průvodu  začala pronikat do sídliště (viz. šipky) Mezi čelem davu a oddílem jistícím  vstup do ulice Přátelství došlo k explozím. Zda-li šlo o pyrotechniku demonstrantů či zásahové rozbušky  PČR není jasné. Exploze jsou slyšet také z pozapanelových domů. Na mapce je vyznačena pozice odstaveného vozu MP, který byl demonstranty na ústupu zapálen. Průvod se rozpadá na skupiny.

Mapa 3:
Během nejbližších okamžiků po situaci viz. mapa 2 následuje to, že po jednání s organizátory policisté uvolňují průchod do Krušnohorské ulice. Toto krátké prodlení  a zastavení ale stačilo, aby se průvod rozdělil na skupiny, které míří z Krušnohorské. Mezitím začíná zásah policistů a jízdního oddílu (15.31 hod) vedený z pozic v ulici Přátelství.  Lidé z čela průvodu útok zahnal do Sklářské ulice a zbytek zpět do Podkrušnohorské a nahoru do sídliště. Zejména v modře vyznačených místech mezi oběma skupiny a policií v nejbližších hodinách probíhaly nejostřejší střety.

AKTUALIZACE 25.11. 2008:

Na litvínovskou radnici se hrnou ohlášení, první akce již v pátek


Na litvínovskou radnici  se v posledních dnech hrnou oznámení o ohlášení pochodů a shromáždění. Pozornost vyvolává zejména postup Židovské liberální unie (ŽLU). Ta se uchýlila k taktice ohlášení vlastních shromáždění, aby tak zablokovala ulice a prostranství pro případné akce, které by chtěli svolat  pravicoví radikálové či obyvatelé Litvínova. "Začít chceme příští víkend, pokračovat šest měsíců vždy o víkendech a svátcích," popsal serveru iDNES.cz předseda ŽLU František Fendrych. První ohlášení od ŽLU dorazilo na litvínovskou radnici již v pátek. Podobnou taktiku již ŽLU zvolila v minulosti.  V pondělí přišel litvínovským úředníkům také dopis od Romského křesťanského sdružení.

Zřejmě nejbližší ohlášená veřejná akce se ale má konat již v pátek 28. listopadu. Jeden z litvínovských občanů  ohlásil protest nespokojených obyvatel sídliště Janov. Páteční pochod litvínovských by měl začít na křižovatce ulic Přátelství a Podkrušnohorská, tedy v místech, kde byl zastaven průvod konaný 17.listpadu a došlo zde k začátkům pouličních střetu. Cílem pochodu litvínovských obyvatel by měla být aula střední školy Schola Humanitas, kde mají od 14:00 jednat místní zastupitelé.

Dělnická strana (DS) svoji akci ohlásila na 13. prosinec. Další ohlášku poslal na radnici obyvatel Prahy, který si trasu z litvínovského náměstí Míru do janovského sídliště zamluvil v různých dnech od 29. listopadu do 18. ledna.

Jak se k možnému souběhu akcí hodlá postavit vedení Dělnické strany, která celé dění posledních týdnů odstartovala, ještě nechtěl předseda strany Tomáš Vandas při svém rozhovoru se serverem iDNES.cz. předjímat: "Počkáme na rozhodnutí radnice a potom uvidíme, jak se rozhodneme. Nelze tedy nyní předjímat, zda bychom přijeli do Litvínova v původně oznámeném termínu," řekl Vandas.

AKTUALIZACE 28.11. 2008:

Ministryně v Litvínově: Romové mají hlídkovat se strážníky, starousedlíci se cíti diskriminováni

Rozporuplné. Tak by se daly nazvat ohlasy na návštěvu ministryně pro lidská práva Džamily Stehlíkové v Litvínově. Ve čtvrtek tam téměř tři hodiny jednala s představiteli města a romskými aktivisty o situaci na sídlišti Janov. Slíbila, že vláda zaplatí dvanáct sociálních pracovníků, kteří budou řešit sousedské konflikty. Hlídky strážníků budou doprovázet romští aktivisté.

Podle informací, které má naše redakce k dispozici,  výsledek čtvrtečního zájezdu ministryně do Litvínova však roztrpčil janovské starousedlíky. "Paní ministryně jednala s radnicí a s Romy, ale naše zájmy tam nikdo nehájil," prohlásila jedna z obyvatelek Janova.

Nejvíce obav a negativních ohlasů mezi starousedlíky vyvolal záměr, že Romové budou součástí hlídek městské police. "Je to absurdní. Budou hlídat sami sebe? A navíc je to ukázková nespravedlonost. Když tady chtěli mít hlídky místní a lidé z Dělnické strány, tak jim to zakázali. A R