Lisabonská smlouva (LS) byla podepsána 13. prosince 2007 v Lisabonu a podle svých
příznivců má zajistit efektivní fungování EU do budoucna. Ve skutečnosti je ale Lisabonská
smlouva tou samou (odmítnutou) euroústavou, jen v novém balení. To potvrzuje řada výroků
čelných představitelů EU, z nichž uvádím jeden za všechny: »Nová evropská smlouva je
totéž co odmítnutá ústava - jen formát se změnil, aby bylo možné vyhnout se
referendům. Všechny návrhy ústavní smlouvy lze najít v kompletní podobě Lisabonské
smlouvy, jsou jen v jiném pořadí a vloženy do starých smluv«. Autorem tohoto výroku je
»otec odmítnuté euroústavy« Valéry Giscard d'Estaing.
Politické elity už si ale daly záležet na tom, aby se neopakovaly chyby z tvorby euroústavy,
proto text nové Lisabonské smlouvy již není tak přímočarý a nenazývá věci a jevy pravý mi
jmény, aby zbytečně neprovokoval. Úřednický jazyk textu smlouvy je tak fádní a
nesrozumitelný , aby odradil větší část zájemců už od četby. Obsah změn je vtěsnán do
stávajících smluv tak, aby je bylo možné vydávat za jednu z mnoha revizí, a aby bylo možné
vyhnout se referendům. Výčet všech negativních a sporných bodů LS přesahuje možnosti
tohoto článku, ale pro pochopení závažnosti a nebezpečnosti Lisabonské smlouvy pro ČR se
musím o některých přece jen zmínit.
Lisabonská smlouva velmi výrazně rozšiřuje počet oblastí, v rámci kterých se bude uplatňovat
hlasování kvalifikovanou většinou. Tohle hlasování se má tak stát pravidlem, přičemž
jednomyslnost hlasování (veto členského státu) má být jen výjimkou. Zde je třeba si
uvědomit, že nad oblastmi, kde se rozhoduje kvalifikovanou většinou, ztrácí ČR kontrolu. Zde
může být rozhodnuto »o nás bez nás« ' a jsme tak vázáni i rozhodnutími, která byla přijata
proti naší vůli. Lisabonská smlouva připravuje cestu k vytvoření evropské prokuratury a
vytvoření Úřadu evropského veřejného žalobce, který by měl mít k dispozici i evropskou
policii, které bude umožněno zasahovat ve všech členských zemích EU.
Nově přináší Lisabonská smlouva také možnost centralizované zahraniční politiky EU, a tak
vytvořit v třetích zemích jakési ambasády EU, které v budoucnu by mohly nahradit i
ambasády členských států EU. V tomto případě čeští zákonodárci by měli při ratifikaci velmi
pečlivě zvážit, zda je vhodné vytvořit základy pro budoucí jednotu zahraniční politiky EU,
která by nahradila samostatnou činnost členských států EU vůči třetím zemím. V oblasti
obrany přináší Lisabonská smlouva takové změny, které posouvají EU k vojenskému paktu a
k vytvoření unijních vojenských jednotek.
Lisabonská smlouva v nebývalé míře vytváří prostor pro posilování Unie mimo postupy
obvyklé v mezinárodním právu a mimo demokratickou kontrolu na národní úrovni. Bez
jakékoliv další revize zakládacích smluv mezinárodní smlouvou může tak být vytvořena i
zcela jiná Evropská unie než ta, kterou známe dnes. Lisabonská smlouva už dnes posvěcuje
aktivistické judikatury Evropského soudního dvora (ESD), které mohou mít nebývalý a
nepředvídatelný rozměr. K LS bylo také připojeno velmi nešťastně formulované prohlášení
členských států o přednosti evropského práva před právem členských států.
Zvláštní a ne zcela jasnou úlohu může Lisabonská smlouva sehrát také v opětovném otevření
diskuse o platnosti Benešových dekretů a ve znejistění majetkových vztahů v ČR. Po
ratifikaci LS se vlastnické spory přesunou k Soudnímu evropskému dvoru v Lucemburku a
právní experti nevylučují, že může dojít k jiným závěrům, než k jakým došel Evropský soud
pro lidská práva ve Štrasburku.
I z tak malého výčtu lze odvodit, že ve skutečnosti jde o návrat imperialismu velkých
evropských zemí - jen se prosazuje jinými prostředky. Přijetím Lisabonské smlouvy budou
tak vytvořeny faktické podmínky pro evropský superstát, kde členské země mohou být jen
pouhý mi regiony. Právě Lisabonská smlouva má těm větším národům zajistit praktickou
hegemonii a pokusit se o revizi poválečného uspořádání. Malé státy v EU mají tak být zcela
zjevně paralyzovány. Ratifikace LS ještě nebyla dokončena, dokonce byla irský m referendem
12. června jednoznačně zpochybněna a odmítnuta, ale vrcholné orgány EU i Evropského
parlamentu se chovají, jakoby byla hotovou věcí.
Rozhodně si nepřeji policejní evropský superstát, který bude diktovat jak se má
»demokraticky hlasovat« a ostatní se budou muset »v zájmu míru« podřídit. Kromě toho mám
z LS spíše pocit, že už začal rozpad EU, o kterém ale ještě nikdo neví. Je smutné, že právě
ČSSD si vzala za cíl podpořit ratifikaci Lisabonské smlouvy, ale od poslanců ČSSD, kteří v
květnu svými hlasy v PS umožnili navýšit český vojenský kontingent v Afghánistánu,
nemohu ale také nic jiného čekat. Už jen úvahy ČSSD o handlu amerického radaru za
Lisabonskou smlouvu vyvolávají potřebu být ve střehu, protože tady opravdu asi něco smrdí.
Jen je škoda, že voličům ČSSD tohle ještě nedochází.
Snahou mého článku je především vyvolat a rozproudit veřejnou diskusi o Lisabonské
smlouvě, protože v případě její ratifikace bude jen otázkou dalších let, kdy historici v
budoucnosti mohou odsoudit všechny naše zákonodárce, kteří svým hlasem podpoří
ratifikaci a označit je za vlastizrádce. Do ratifikace zbývá jen několik málo týdnů.
Využijme tedy toho času, aby lid naši země věděl, oč skutečně jde, a aby bylo využito všech
legitimních prostředků k tomu, aby byl vytvořen soustředěný tlak na všechny naše
zákonodárce, aby postupovali především v zájmu ČR. Jako jediné pozitivum Lisabonské
smlouvy vidím v čl. 49a, který výslovně uznává jednostrannou možnost vystoupení z EU.
Myslím, že sázkové kanceláře již nyní mohou přemýšlet nad vypsáním sázek, který členský
stát EU jako první využije této možnosti.
autor: Věstislav Křenek
zdroj: Haló noviny
----------
Tak že též se přidávám k výroku:
Jako jediné pozitivum Lisabonské
smlouvy vidím v čl. 49a, který výslovně uznává jednostrannou možnost vystoupení z EU. Jediné pozitivum Lisabonské smlouvy.