Na obvody obecně se ženská moc nehodí. Vlastní zkušenost:
První - "mě nebaví moc dávat pokuty, já mám radši kytičky. Ani vlastně nevím, co tu dělám"
Druhá - "jdeme lovit, jo ? Fet, chlast, nějaké ty ožralce za volantem. A dáme nějaké ty flastry" Realita: já: "hele, támhle je nějaké divné auto, jdem do něj ?" ona: "nee, ten se mi nelíbí". Pak při zákroku není schopna se po několikátém dotazu rozhodnout, jestli má cenu pokračovat v povídání si, nebo zákrok, který nikam nevede (je bez protiprávního jednání) ukončit.
Třetí: po půl roce marodění - "tak jsem zase tady ! Jdeme do nich ?" Po měsíci, či dvou: "hele sorry kluci, já jdu marodit, mám "bebí". A tak se to táhne už přes 10 let. A to do toho započítejte 2x mateřskou a rekord v marodění - 1 rok v kuse. Vždy příjde odpočatá a plní elánu. Bohužel jí to jak 1-2 měsíce nevydrží. Už se sázíme, kolik týdnů vydrží po příchodu z nemocenské.
Čtvrtá: "hele, kluci, já nejsem nasazená z kraje. Já se mám taky špatně, se mnou taky vydrbali" Po 2 měsících - "potřebuji svou kancelář a svůj PC. Po týdnu: potřebuji kancl vymalovat, ta bílá není moc bílá". Po dalších 2 týdnech: "potřebuju svůj prostor a ty (ukázala na kolegu), jestli máš něco proti mě, tak já tě zničím, znám se s vedoucím územního odboru" Opravdu si tykají. Půl směny stráví v kanclu a třetinu s vedoucím ÚO na kafíčku. Stala se z ní tzv. "chovná VIP".
Pátá a šestá: holky čerstvě po škole, které nemá kdo zaučovat.
Opravdu si někdo myslí, že po takových zkušenostech chceme na obvodě ženskou ?
U PČR mají určitě své místo, ale ne všechny a ne všude.
