Bývalý kolega Hammer byl vynikající policista s vekou budoucností, co mohl změnit celý chod porevoluční policie, žel bohu zlí a zaujatí vedoucí ho nikam nepustili, drželi ho stále dole. Nevěrní a zlotřilí kolegové neocenili jeho genialitu a schopnosti. Když se rozhodl odejít do civilu, nikdo neplakal, tedy smutkem, nepřijel policejní prezident jej přemlouvat, aby zůstal – další hluboké zklamání a zneuctění ješitnosti pana Hammera. Tak se rozhodl pan Hammer, že to těm policistům nandá přes net – donutí je rvát si vlasy vztekem jak se má dobře, kdežto ti pitomci policajtský dřou bídu s nouzí. Že mu to tady každý nežere, má blbé. Pan Hammer je drobný živnostník, který když sežene zakázku, dělá od rána do večera, pot se z něj leje. Pak vystaví fakturu, dostane peníze- teda když má kliku. Zaplatí materiál, zdravotní sociální, dva Ukroše co dělají na černo a má pár šušní. Ale obrat má veliký. Když zakázku nemá, je v pr…., ale pro nás policajty je to zasloužená „DOVOLENÁ“ - pssst.
Kdyby to bylo jinak po policii, ani neštěkne. Ale třeba se pletu.
