Frustrace? Nikdy Mě nevadil jediný starší kolega, ale BOLŠEVIK se vším všudy (ne že sloužil přesd rokem 1989, to já sakra taky) = především svým jednáním s lidmi. To mě vadilo nejvíc.
Dvacet let jsem čekal, že se to změní a nic.
Teď si kutím v práci svoje, žádné kotroly, žádné IAŘE, k obědu klidně kluci v práci dávají pivko nebo dvě, spím doma, nikdo mě nevolá do práce když nemám pracovní dobu od 7 do půl čtvrté, v půl čtvrté končím a spokojeně jedu domů. Všimněte si slova spokojeně, to se u policie nestávalo, tam bylo furt něco blbě a čím víc aktivně jsem dělal, tím víc blbě to bylo.
Soboty a nedělo volno, konečně jsem si koupil ve čtyřiceti letech auto, zajdu si na fušku když chci a řeknu si o svých 150 Ká na hodinu jen za práci, věnuju se rodině, modelaření, fotbalu.... To je frustrace?
Na svátky jsem byl od 20.12.2007 do 3.1. 2008 v kuse doma, což jsem nezažil dvacet let. Bomba!!!
S ženou si vrkáme po dvaceti letech manželství jak hrdličky.
Jsem spokojenej jako blecha! Musím se hodně přemáhat, abych se sám sobě nesmál, na co jsem tam u toho snězeného krámu čekal.
