? Soud řekl za a) , ale neřekl za b) kde policie má oprávnění nějakým způsobem zajistit duševně narušeného člověka, který na základě právě rozhodnutí třeba napadeného psychiatra se pohybuje volně na svobodě a podle něj samotného, bezprostředně nijak neohrožuje život a zdraví jiných osob(což je zřejmé ze znaleckého posudku samotného psychiatra, který takovou osobu ponechal běhat na svobodě, protože se zřejmě domníval, že neohrozí život druhých a jeho). Žádat satisfakci po Policii Čr je z jeho strany absolutně nemorální. Co bránilo zmíňovanému psychiatrovi si najmout osobního strážce a platit jej. Vyvolat stav, kdy nechá nebezpečnou osobu na základě své špatné diagnózy běhat po svobodě, žádá Polici Čr o bezplatnou ochranu na úkor daňových polatníků a následně žádá za své chybné rozhodnutí odškodné, to snad je možné jenom v ČR. Další problém je, že policie nemá k dispozici erudované komerční právníky, nedej bože ve svých řadách, aby byli schopni v těchto pochybných soudních kauzách Policii Čr dobře zastupovat. Přesvědčení, že to soud nemůže rozhodout v neprospěch Policie Čr se již ve většině případů a to i pracovně právních, vždy ukázalo jako chybné a samo o sobě to vypovídá o některých špatných managerských rozhodnutí za které nenese nikdo osobní zodpovědnost.
