Tenhle článek jsem našel až celkem nedávno a říkal jsem si, jestli mám ještě prohlubovat podzimní deprese těch, kdo by to případně četli. Ale třeba už to ani nikdo číst nebude, protože článek je staršího data.
Ono je toho v Rakousku zajímavého víc. Předně. Pochopili, že ačkoliv se tomu dnes dávají různé ušlechtilé názvy, policista je především žoldák. Stalo se to tuším někdy počátkem 80 let a na ministra, který policii platy prosadil, se dodnes vzpomíná. Jsou tak o 20 až 30 procent nad bežnými. Záleží ale na odsloužených letech a na oblasti Rakouska, se kterou srovnáváme.
Protože si mohou dovolit vybírat si, velmi se tam dbá na to, čemu se u nás kdysi říkalo pověst v místě bydliště. Srovnávat s námi ale zase tak úplně nejde, protože průměrný Rakušan je člověk s minimálními sklony k páchání trestné činnosti. Aspoň u nich doma tomu tak prostě je. Své sousedy neokrádají nebo jen velice vzácně. S námi naprosto neporovnatelné.
Na rozdíl od nás pochopili, že i když odvedou osla do Paříže, kůň z něj nikdy nebude. U nás je dnes převládla tendence, kterou zahájil soudruh Obzina, aby mělo co nejvíce lidí vysokou školu. Podle toho to taky vypadá. V Rakousku nikdo nemusí mít ani školu střední. Naprosto běžně jsou vyučení a stávají se z nich i šéfové oddělení a podobně. Pokud je mi známo, první člověk, který u nich měl maturitu, byl na úrovni našeho okresního ředitele. O postupu u nich rozhodují školy, které má člověk v resortu ( tedy ty policejní) a odsloužená léta. Pak se nemůže stát, že se šéfem oddělení stane zemědělec nebo učitel se zanedbatelnou praxí. Při postupu na vyšší místa se vyloženě posuzuje, jestli ten nebo onen konkrétní člověk k něčemu je. Nevím, jak je to výš, ale třeba u budoucího šéfa oddělení se dbá, aby uměl jednat s lidmi. U nás je spíše ceněn typ cyklista. Nahoru ohnutý a dolů šlape.
Neříkám, že se nenajdou vyjímky, ale pokud jsem poznal jejich šéfy já, vyběr fungoval a s jednáním s lidmi, u nich problém nebýval.
Zajímavého by se určitě našlo víc, ale to by bylo na delší povídání.
