Já si také myslím, že v tomhle systému u nás nikdy nic podobného fungovat nemůže. Měl jsem zákrok v době mimo službu. Vešel jsem do cesty pachatelům, když zrovna páchali, a to zcela náhodou. Pachatelé byli 4. Chlap, který šel zrovna okolo, mi defacto zachránil kůži, jinak by mě možná umlátili a utekli. Takhle jsme je pochytali.
První věc, výslechy u vyšetřovatele. To bylo celkem rychlé. A ted soud. První projednání bylo téměř rok a 8 měsíců od doby, kdy se skutek stal. Přišel jsem já, svědek(chlap který mi pomohl), a jeden z obžalovaných. Jednání odročeno. Druhé projednání asi za dva měsíce. Přišel jsem já, svědek, a jeden z obžalovaných. Odročeno. Třetí projednání, přišel jsem já, svědek, jeden z obžalovaných. Odročeno. Soud vydal zatykač, a po několika měsících dalsí, poslední, už kompletní ukončení celé věci u soudu. Trvalo to dva roky. Ten svědek jezdil z docela velké vzdálenosti, byl podrobován neustálým útokům právníka obžalovaných, které byli hodně hnusné a nepříjemné, s narážkami na jeho vnímavost, inteligenci a duševní stav. Ten svědek, byl tak vydeptaný, že už nikdy v budoucnu policii nepomůže, protože ví, co by následovalo za odporné a nekonečné procedury.
Když k tomu dodám to, že vedení a statistika nezná vyřešení přestupků napomenutím, nesmyslné vybírání pokut za minoritní přestupky s minimální možnou měrou společenské nebezpečnosti, a minimální mírou zavinění pachatele přestupku, aby bylo co napsat do KEP, jak někdo uvedl....vychází nám opravdu dokonalý community policing. Hlavně že všase hlásáme prevence prevence, a máme na zdech vyvěšené etické kodexy. Je to marný, je to marný, je to marný....
