SKOREPA3 [
2010-11-06 09:12:31]:
No jak jsem se vrátil: když Langer začal s těma svýma reformama a ještě než začaly ty reformy platit, bylo aspoň mě jasné, že tahle firma jde ke dnu a to se vším všudy. Že u této firmy si nemůžeš vzít ani půjčku, protože netušíš, kdy ti seberou prachy (což je i v civilu) ale hlavně: že si nesmíš nikde přivydělat (což v civilu nikoho nezajímá), takže jsi závislý na někom jiném ať děláš jak děláš. Řekl jsem si, že to stačilo a začal jsem šrotit zpátky teorii. Začal jsem zjiš´tovat kam jít a zjistil jsem, že tohle řemeslo je na vymření a to dnem, kdy jsem byl dělat zkoušky vyhlášky padesát. Bylo tam cca padesát chlapů, z toho 45 přes padesát a z nich ještě chlapi dávno v důchodu. Mladý ani jeden, mladí jsme byli čtyři čtyřicátnící!!!! Nedělám si srandu. Dodneška mně chlapi v práci říkají "ušňupe" jako výraz toho, kam firma jde. Kromě mě je tam ještě kolega co je o tři roky mladší a pak všechno před důchodem s příslušným zdravotním stavem: hluchý, nevidí, blbý ... ten poslední to jsem teda já no a další a další. Všechno borci co to dělají celá desetiletí a mají tak sedmičky max osmičky třídy, nikdo z nich nemá ani snahu se něco učit nebo jít dělat revizáka.
Nemusíš mít strach, tu praxi získáš první dva roky a když budeš o elektrice něco vědět, dopadne to tak, že jako já budeš se čtyřicet let praxí zkušeným kolegou dělat složitější zapojení, protože on to neumí. Prostě mazec.
Mladí to nechtějí jít dělat, nevoní jim práce rukama, ale můžu říct že to žádná rachota není. Je to zajímavé, furt se musíš učit, furt řešíš jiné a nové problémy, žádný stereotyp.
Stavebního elektřikáře vezmou všude, zkus si net. Lepší je to ale z očí do očí na místě u firmy. Nebo k živnostníkovi na výpomoc, aby ti psal praxi.
Praxe a roky praxe, to je můj jediný problém. Mám zatím jen sedmičku třídu, víc díky promrdaným letem u policie nemám nárok skrz roky praxe. Takže buším a čekám.
Firmy uvítají každého, kdo má padesátku a nezajímá je, že umí kulové. Dají ho k nějakému zkušenému a valí.
Já obavu neměl, dopředu jsem si všecko pozjišťoval, domluvil si fleka...
Máme tolik práce, že jsme museli teď v pátek jako firma odříct hotel s padesáti pokoji, tři dny v kuse jsme jeli po deseti hodinách přesčasy, což jsem zažil úplně poprvé. Přesčasy už párkrát byly, dva dny a konec během tří měsíců třeba, ale tenhle nápor, jak se ekonomika probouzí a všichni staví, to je strašné.
To samé mají topenáři, sádroši, to samé jiné řemesla, nikde nejsou lidi. A nikde se mladí nehrnou.
Na živnosťák bych mohl už od sedmičky třídy, ale nemám zatím všecko potřebné vybavení, lépe řečeno mám ho málo, abych musel zbytečně riskovat. Když něco děláš, kolikrát jsou to věci, kde potřebuješ centrálu, tu musíš dovézt dodávkou a speciální věci k tomu... Navíc sám to nejde, nic neuděláš. jen než si to celé nachystáš, nanosíš nářadí, seznámíš se s plány, domluvíš s majitelem co a jak... Potřebuješ aspoň dva k sobě, abyste vždycky byli aspoň dva i když jeden onemocní.
