Ano, ale já jsem četl spoustu o hrdinství českých četníků, kteří přímo pod nosem gestapa chránili české vlastence, armáda nás vydala Němcům na pospas, ale české četnictvo muselo vézt svoji káru dál a vezlo ji až na některé excesy velmi dobře. Velmi dobře.
O třetím odboji příslušníků SNB nevím ale lautr nic, mohl bych někde něco zjistit? Poradíš?
Občas jsem sem už v minulosti psal o svém rozhovoru, či spíše o vyprávění starého četníka o tom, ale vždycky jen střípky. Tak bych rád přispěl teda celým tím rozhovorem, který si dodneška pamatuju jak mi to vyprávěl.
Napřed mi vyprávěl, jak se vlastně k četnictvu dostal. Nastupoval někdy kolem roku 1935. Byl synem živnostníka a už to umožnilo, aby prošel. Nebrali nikoho pod pětadvacet let (už někdo zpochybňoval že to nebyla pravda, ale oni si takto vybírali, ne že takové byly zákonné podmínky), cikány, nebrali socky ani politicky angažované. Dostal okrsek, musel si sehnat podnájem, sloužil v Lanžhotě tuším že. Měli myslím že asi pět nebo šest vesnic. Služba probíhal u něho tak, že pěšky prošel celý rajón za těch dvanáct hodin, jak ve dne tak v zimě, bez ohledu na počasí. Nikomu nevadilo, že se zastavil v hospodě a dal si pivo, protože on z té hospody získával znalosti místní i osobní. Nebo poseděl na lavečce, aby si odpočinul. Někdy měl hlídku na kole, ale to nechtěli, protože měli pak rajón rychle objetý a co pak? Takhle mi to líčil.
Uniforma byla prej slušná, ale šavle a karabina byly tuze těžké.
Hned první jeho služba byla noční, samozřejmě byl na stanici ve službě sám. V Lanžhotě byly hody a hned po jeho nástupu do služby volali, že se to v hospodě mele. Asi si všichni dovedete představit, jak by nám všem bylo v jeho kůži dneska. Určitě bysme nikdo nešli sjednávat pořádek a ani by se nám to nepodařilo.
Jenže tehdejší četnictvo, to nebyli žádní kašpaři národa jako z toho současného udělali politici. On nepřemýšlel, měl svoji autoritu a jasně dané postupy. Vlezl do hospody, tam to jelo na plné pecky, v chumlu co se motal na zemi bylo asi tisíc ruk a ještě víc noh, protože tam byli i nohy od stolu. Tento český četník to klubko obešel, vlezl na jeviště za muzikantama, nechal zahrát tuš, bitka ustala, on si stoupnul k mikrofonu s karabinou v ruce a pravil:
"Jménem zákona tuto akci rozpouštím!"
a natáhl proti davu závěr karabiny. Že vyvalili lidi futra jak jeli ven, se už bralo jako vedlejší škody.
Nevím proč, ale mě skoro vyhrkly slzy, když jsem to slyšel prvně.
Hnedka jsem si uvědomil, že ne že by mě za to dneska zavřeli, to by nehrozilo, to bych totiž rovnou skončil v blázinci jako nebezpečný šílenec!!!!
Takový je dneska rozdíl stavu našeho bince proti demokracii.
Pak pan četník vykládal dál: jeho kolega byl volaný na domácí zabijačku. Nějaký rabiát doma mydlil svoji ženušku. Když přišel k domku, nahlédl dovnitř, protože věděl, že ten magor používá sekeru a je mu jedno koho s ní bací. On ale v tu chvíli ten drban seděl u stolu a pil. Toho četník využil, vtrhl dovnitř a na chlapa skočil. Jenže ten se bránil a chtěl k sekeře. Při bitce se zakousnul četníkovi do prstu a toho to tak bolelo, že vytáhl šavli a toho rabiáta probodnul jak podsvinče. Nepřiměřená obrana a trest: odložení povýšení o jeden rok.
Když se mnou ten starý český četník začal mluvit, začal slovy: Pánové, já vás dneska obdivuju, u mě jste hrdinové, já bych to, co musíte snášet dneska vy, nikdy nevydržel ani vteřinu. To se psal rok 1996! I když jsme si vyskakovat nějak nemohli, proti dnešku to byly zlaté časy.
Hitler prý neměl potřebu nijak řady četnictva kádrovat, aspoň oni nic nepociťovali, až bolševik. Bez vysvětlení, bez definitivy, na kterou měl už nárok, vyrazit všecky jak tam byli. A ještě se mu starali o to, aby nenašel slušnou práci.
Nezbývá než si přát, aby firma, která si říká Policie České republiky, snad někdy v budoucnu v oblasti těch uniformovaných četníků v terénu konečně důstojně začala navazovat na práci českého četnictva, protože ty čárky dneska, to je hnus, který nemá s prací policisty nic společného. Snad s prací loupežníka, to ano.
