Dodnes si pamatuju, co nám říkali krajští bojaři:
Co s ujíždějícím motorkářem? Když nechce zastavit, zastavit se nedá, leda ho shodit. Průšvih končící zraněním nebo smrtí motorkáře. Střílet? Další prasárna, to ho rvonou můžeš trefit do palice, aby aspoň netrpěl. Blbost.
Kdo ale zaručí, že maník ujíždí jen proto, že si zapomněl papíry a motorka není kradená, že to není pašík jedoucí z el pasa, prostě nevíme o co jde.
Nikdo to nezaručí. Nikomu nic nikdo nezaručí. Nikoho nezajímá proč ujíždí. Všechno riziko nese díky takovému svému počínání motorkář. Nedělejte si z toho hlavu, on je svéprávný a zodpovídá plně za své jednání. Ví, že semůže zabít nebo zmrzačit, je to jen jeho problém. Jen mu k tomu nepomáhejte víc, než musíte. Řvoucí majáky za zadkem už vybouraly tisíce frajerů nabitých adrenalinem. Je to jejich problém.
Důrazná domluva po dopadení by měla být samozřejmostí. Důrazná domluva je podle starých četníků od pasu nahoru modrý, dolů hnědý. :D Jedině takovému argumentu takový hejsek rozumí a to spolehlivě.
Kdysi nám jeden hodně ožralý výtržník napadal sestřičky a doktory na poliklinice. Je teda fakt, že paní doktor chtěla, abysme mu sundali pouta, že ho to prej bolí. Měla pravdu, dal jsem si záležet, celý život rekreačně posiluju, ale díky tomu byl taky slušný. Bolest tlumila jeho agresivitu.
Celé to začalo na té poliklinice, když uviděl první sestru jeho výkřikem: "Co ty stará vraždo, tys měla být už třikrát překopaná!" S náma neměl jedinou potíž. Akorát mi poblil polobotku když jsme ho nakládali, ale to čistě neúmyslně. Já jsem zase čistě neúmyslně ten můj bot otřel do jeho gatí.
Tak jsem mu je sundal.
Když už po personálu asi po deseti minutách řádění a slovních strašných urážkách (ona se doktor stavěla furt na jeho stranu, báli jsme se mu fyzicky v tom jeho konání zabránit) hodil vyšetřovací lůžko, kolega ho strhnul na zem, nahoře ho zalehl a já ho přes stahna zezadu a zadnici zmydlil tonfou. Normálně jsem si namohl ruku v rameni, jaké to byly šupy. Byl tam ještě jeden chlapík pacouš a ten, jak jsem do drbana bušil, pořád opakoval: "to je slabé, to je slabé!"
Celou dobu se ten chlap pod kolegou chtěl prát a řval, abych mu ještě přidal, evidentně ho ty první šlehy nebolely. Pak ale bolest tu opileckou imunitu přemohla a on bolestí omdlel!!! Taky jsem už nemohl. To byl otřes zákrok.
Nikdy předtím jsem to nezažil. A to byl chlap, co do té doby neměl ani škraloupeček. Pak taky ne, ale to se totiž ostudou odstěhoval pryč.
Po tom exempore se ptám toho pacouše, proč že říkal, že to je slabé, když ta tonfa má na konci takovou rychlost, že to silně slyšitelně hučí až sviští, jak rozráží vzduch, když dopadá.
On říká: to je hovno, hoši, vy ho bijete tak, abyste mu nic neudělali, ale kdybyste viděli u nás v Litvínově jak to tam policajti řežou!!!! No nesmějte se tomu pak.
A paní doktor povidala: děkuju vám hoši, s tím jsem se ještě nikdy nesetkala.
Druhý den chlapa vytáhli k vyšetřovateli z cely. Měl půlku hlavy od krve (on totiž původně na začátku celého incidentu ještě před náma napadl městkého strážníka a ten ho hodil přes rameno a maník si při dopadu odplácnul, ale hlavou na kostkách), urvané rukávy z bundy (ty jsem mu urval já, když jsem mu bránil, aby napadal fyzicky sestru držením za ramena) a nemohl jaksi chodit a navléct rifle, protože měl poněkud opuchlé nožky od té masáže. Taky seděl jen na konečku zadničky...
Vyšetřovatel se ho ptal teda jak se jmenuje a tak, chlap že se s ním bavit nebude a chce právníka... On měl otevřené dveře od kanclu. Po chodbě prošla nějaká uniforma, v tuc chvíli se chlap naprosto rozklepal a začal prosit, aby ho vyšetřovák zachránil, že všecko řekne... stejně si nic nepamatoval, jen jedinou věc a ta ho jednou provždy naučila respektovat četníka.
