Nechci to nazývat hrdinstvím, k tomuhle jsme byli přece cvičeni. Je to asi samozřejmostí u naší (mé sice bývalé ale stejnak jednám pořád stejně) profese. Tohle jsou skutky, které tak nějak vyčnívají, ale denně jsme pomáhali a´t už radou bloudícím turistům nebo motoristům, denně jsme někomu ulevovali od jeho trápení jen tím, že jsme ho trpělivě vyslechli když už jsme nemohli efektivně mávnutím kouzelného proutku jeho situaci hnedka obrátit v lepší. Nevím kolika lidem jsem zachránil život, zdraví nebo majetek tím, že jsem donutil mírně nepřizpůsobivé dodržovat předpisy v silničním provozu, donutil prodat silničního dacana auto, prováděl s děckama besedy na všemožná témata, totéž s důchodci, totéž ve veřejných institucích kde se kradlo a my zavedli opatření po kterých se krást přestalo - domovy důchodců atd atd.
Moje práce(samozřejmě teď můžu mluvit jen zas sebe) obnášela 95% pomoci jiným a ten zbytek jen represi.
Jak prudce toto korensponduje s tím, jak je práce policisty v tomto všivém státečku plném zlodějů (jen v obchodech se ročně šlohne zboží za 3 a půl miliardy) prezentována a vnímána veřejností.
Píšu toto hlavně proto, že jsem si po letech v céčku vzpomněl na to, co jsem říkával ve službě: někdo tvrdí, že policie je jen odrazem veřejnosti. Nesouhlasím. Kdyby veřejnost byla odrazem kvalit policie (mohu mluvit jen za řadové, vedení to negativně opět srovnává) jsme dnes zase jako desátý nejvyspělejší národ na světě.
S hořkostí musím říci: bravo kolegové, bravo! Leč to staré heslo starých četníků říká: nečiň lidem dobře, nebudou oni tobě činiti zle. Za dobro teď bude co? Rizikáč, příští rok snížení základního tarifu... Nebo už letos začne propouštění? Samozřejmě těch dole co skáčou do ledové vody pro svoje ovečky.