Kdy by měl manager odstoupit nevím, ale vím, kdy byl měl být okamžitě poslán šlapat chodník.
Práce policie je o tom, že četník musí být na úrovni jak morálně tak odborně a stejně tak fyzicky i psychicky. To je věc výběru, kde už vidíme první totální managerské selhání datující se do začátku druhé poloviny devadesátých let, kdY psycholožky začaly dostávat zadání kolik lidí z jakého počtu prostě musí pustit dál.
Práce poldy je ale především už od nejnižších stupňů o tom, že každý polda musí jednat samostatně aktivně a kreativně. PČR má zavedený vojenský systém, kdy četník vycházející ráno nebo večer do terénu má jako nějaký debil s IQ 65 nalinkováno od stolu ohvězdičkovaným maníkem, co sloužil za krále Klacka, od kdy do kdy a kde a co bude dělat, co nedělat... Systém je to pro managery pohodlný, ale naprosto jalový ve všech směrech činnosti policie.
Dostávám se k jádru pudla. Není to ani náhodou nějaký můj mozkový pochod, ale dávno praktikovaná praxe v normálně fungujících policiích celého světa.
Četník musí být hodnocen jen za aktivitu a kreativitu. Počínaje tou první šlapkou na chodníku a konče PP. Hlídkař si sám najde svoje činnosti a způsob služby, předloží ho nadřízenému a ten jen zhodnotí jestli je to v rámci zákona nebo ne. Hlídkař si svůj úsek pohlídá tak, aby tam měl klid, (denní kontroly bazarů, zastaváren, sběren barevných kovů, hospod, zaparkovaných aut, uzamčení jízdních kol, informace občanům, upozornění občanů i právnických subjektů na zjištěné nedostatky v zabezpeční majetku - příkladem jsou dámksé kabelky nošené na zadnici dam kde má kapsář volný rej atd atd atd.) výsledkem bude, že si tam za nějaké tři roky bude chodit se založenýma rukama od jedné návštěvy k druhé a v rajónu bude mít klid. Klid v rajónu a "nicnedělající" (rozuměj čárečky) četník je konečným - samozřejmě nikdy úplně nedosažitelným - cílem. Za tohle by měly být odměny a povýšení výše.
Takto by měli fungovat všichni podřízení managera na prvním stupni řízení. Každý četník by měl předložit nadřízenému svůj záměer ve svém úseku zodpovědnosti na různá témata zajištění klidu a pořádku formou prevence i represe a podle něj fungovat, svůj vlastní systém upravovat nebo měnit. Manager by jen zajišťoval logistickou a právní podporu a dále povzbuzoval k další aktivitě a kreativitě podřízených. A taky nemilosrdně vytříďoval ty, kteří nejsou schopni aktivně a kreativně pracovat.
Pokud by se dělo něco jiného, managera okamžitě poslat na chodník a místo něj člověka, který má na útvaru nejlepší předložené a praktikované řešení na jeho úseku zodpovědnosti. To totiž zaručí, že tento člověk jednající samostatně ví o čem je řeč a podle toho bude řídit svoje podřízené.
Managera prvního stupně ale může na chodník poslat jen jeho nadřízený a to je dneska jeho kamarádíček sedící o pár kilometrů dál, který má nad sebou společného kamarádíčka sedícího o tři metry vedle v kanclu a ten šaška, co byl kdysi OŘ a tím bychom byli hotoví s "okresem". Už ten je neprůchodný pro zpětnou vazbu, což je pátá zásada managerského řízení podniku. Takže tímto končím svoje pojednání opět na tom samém: příliš mnoho řídících a za nic neodpovídajícch stupňů - viz správa inspektorů Scotland Yardu z roku 2002.
Systém musí být vymetený shora. K tomu nikdy nedojde.
Dneska vidíme jednu jakoby pozitivní věc: policie získává najednou vysokou vážnost, lidi se jí na diskusích obrovsky zastávají, masírováni médii v případu Rath, teď Parkanová atd atd. Toto, bohužel, pokud bude pokračovat, zakonzervuje součaný bordel uvnitř policie na dalších mnoho let dopředu.
NVznikne pár skutečně dobře placených útvarů pro mediální propagaci práce policie plašící trochu velké ryby a zbytek policie bude totálně živořit.
