To byla nádherná replika, ale není to celá odpověď na otázku a ty to víš jistě nejlíp sám. Po dobré práci dobrej pocit, v pořádku. To nás u té práce drží. Problémem tady je, že v stále častějších případech ti není dobrá práce umožněna. Jen tak od boku. Třeba ty personální trable. V současné době jsem DSS na MOP v Praze. Jak často se mi stává, že mám na ulici napadení nebo zadrženýho pachatele občanem a moje jediná hlídka je na OMČ nebo jiným případě a dvě hodiny nebude, PMJ daleko nebo vůbec.. Vctiťuji se v té chvíli do zoufalýho občana a je mi zle od žaludku z bezmoci a tíhy odpovědnosti. Nebo tu hlídku mám a dohromady mají odslouženo tak celej jár i s řízenou praxí a váží dohromady asi 80 kg. Žádná vzácnost. Mám pak strach i o ně a pravidelně skončí takovej zákrok průšvihem z nedostatku skušenosti, právních znalostí a profesionality. Při kontaktu s poškozeným mám stále dost cti, abych alespoň předstíral, že s jeho případem uděláme maximum. Přitom doufám, že předřenej spisák bude mít těch deset minut na napsání Usnesení o nezjištění pachatele vůbec v termínu čas. Vždycky mě velmi "uklidní", když se dočtu, že policistů je dost a skušeností mají, jéje, habakuk. Takže mám taky hřejivej pocit, když se mi něco povede, ale žena už se mě neptá co bylo v práci, protože mi jde pára z uší jen si vzpomenu. Nejde se vyhnout i té ekonomické stránce. Mám 7,6 let a 21.000,- čistýho plus mínus. Prachy jsem pitomec poctivá nevzal nikdy, takže: Půjčka na byt, na auto, byt chce svítit, auto bumbat, telefon, pojistka a taky trochu jíme někdy. Žádný kina, hospody, nákladný koníčky. Je mi málem třicet a chci dítě, chcem ho oba. Když půjde žena na mateřskou mám přesně vypočítáno dokdy pojdem hlady. Po této stránce tedy taky necítím ty jistoty a spokojenost, kterou mám cítit. A co takhle prestiž policie, ta která se nás bytostně dotýká? Víte co myslím. Zprávy v TV. Když jsou pochvalně se zmiňující, hřeje to u srdce, když negativní, zabolí to a je jedno kterého oddělení nebo útvaru se to něco týkalo. Tak ta prestiž nám klesá. Ne že by byla špatná policie co jednotlivec. Je nás spousta skutečně kvalitních a profesionálních, odvádějících dobrou práci. Ale právě teď více než jindy je naše kvalita rozmělňována masovými odchody zkušených policistů ze služebního poměru a příjmem nováčků, kteří procházejí výběrovým řízením jen coby formalitou. Následky jsou nabíledni a v dohlednu. Víc a víc medializovaných dokopaných zákroků, více drobných korupčních afér u málo prověřených a špatně ekonomicky zajištěných policistů. Takže prestiž? Klesá a bude klesat.
Vědomí toho, že řízení policie je v rukou lidí, vzhlížejících maximálně k příštímu volebnímu období a neuvažujících v dlouhodobém měřítku nám dává jistotu, že situace bude spíš horší než lepší a to jsou jen tak namátkou důvody, proč jsou články vztahující se k naší profesi a psané námi negativní. Pozitivní na nich je jen to, že jsou stále ještě psány lidmi, kteří jsou u PČR rádi a z přesvědčení a díky tomu dokážou být přesto všechno občas i spokojeni. A důvod, proč ty negativní články píší, jsou ty, že jim na této práci záleží, že ji mají rádi a že je trápí současná neutěšená situace.
