Prostě neprošli v "prvotním sítu", tudíž nemělo smysl pokračovat. V mém případě to bylo podobné, akorát jsem prošel. Před dávnými lety se na jedné (tehdejší) Správě v 7 ráno sešlo asi 20 kousků. V průběhu testů si psycholožky postupně jednotlivé adepty odváděly kamsi, odkud se už nevrátili, až jsme v pozdním odpoledni v místnosti zůstali jen dva. To už mi začalo v hlavě vrtat, proč jsme tu tak dlouho a furt nám nosí další a další sady testů. Na pohovoru jsem se ze zvědavosti zeptal, proč jsem byl "trápen" skoro do pěti odpoledne, a jestli ti dříve odvlečení adepti náhodou neskončili v blázinci anebo rovnou před popravčí četou. Dostalo se mi odpovědi, že testy jsou nastavené tak, že "nevhodní" se odhalí už v první sérii a nemá cenu je dál testovat. Když jsme s kolegy ve službě hodili řeč na téma psychostesty, shodli jsme se, že každý dělal psycho úplně jinak (a jinde). Já nemusel kreslit strom nebo nějaké ty panáčky, kolegové ano. Někteří seděli v plném počtu až do konce, jiní zase zažili tu vylučovací metodu jako já. Další kolega zase prý vůbec neměl pohovor. Takže univerzální recept na psychotesty neexistuje - a je to dobře. Fyzické se také liší kraj od kraje. V Praze se třeba kliky u přijímaček dělají tak, že každému adeptovi sedí na zádech zlý bojař Chip a adept jich musí udělat 80, z toho jednu polovinu jednoruč a zbylé obouruč s výskokem a tlesknutím. Samozřejmě, že po celou dobu klikování má adept pod sebou jistý tělesný odpadní produkt hnědé barvy (nikoliv vlastní), aby byl motivován a lépe překonával slabost. ;-)
