Přihlásit / Zaregistrovat se

Login
Heslo

Jak jsem po letech v civilu vypěnil

Odchodem do céčka v roce 2007 ze mě, podobně jako ze všech ostatních kolegů co odešli, spadl obrovský kámen. V naší společnosti se asi nedá mluvit o nějakém návratu k normálnosti, ale svět u policie a v civilu - to je pro policejního veterána prostě nebe a dudy. Duševní klid a pohoda, možnosti výdělku, možnost se ožrat, moci dát někomu přes tlamu a nebát se vyhazovu (jak jsme museli stát a přeslýchat všechny ty urážky atd tak takovou máte představu o civilu), prostě svoboda... Do práce chodím jako za dobrou zábavou, co udělám dobře se mi vrátí v penězích v mé šrajtofličce a ne jako u policie nějaký vedením hodně divoce smontovaný jakože průser, protože to líné a těžce přeplácené ohvězdičkované prase chce mít klid. Být občanem této země takříkajíc z třetí kategorie co nic nesmí a musí žít jako mnich je náročné a člověk to zjistí právě až v okamžiku, kdy vskutku povedenou firmu opustí. Nemusíte být nebo spíše vlivem povolání nejste furt ve střehu, spadnete prostě do "bílé zóny" pozornosti a je vám blaze. Usínám večer na třetí nádech a spím tak, že si ráno nepamatuju kde ani jsem. Tak jsem včera přijel k zákazníkovi, mám přiděleného učně na praxi. Kluk chtě-nechtě dělá ty nejsložitější věci a mezi tím odpovídá na odborné otázky jako co to je DN, čím se pakuje černé, který průřez vodiče patří ke kterému jištění, co spíná u turba jako první atd atd. A do toho se chechtá mým blbostem, co soustavně plodím. Kolegové to znají. Představte si, on měl mít teď prázdniny ale maká se mnou dál, asi se mu ten šroubovák, kterým do něho píchám, když něco dělá blbě, líbí. :D :D Vytáhli jsem znečištěné součástky mašinky z bytu důchodce ven na trávník mezi bytovkama, připomínám že je tam spíše bláto než trávník, kde jsem je průmyslovým vysavačem čistil, zatímco kluk mašinku demontoval a nosil mi v hadře opatrně věci k vysátí, abysme nezasrali chodbu. Takže naprostá duševní pohodička, už se těším jak budou dědáčci rádi jak to bude fachat až to bude jak alabastr a prostě svítí sluníčko, je nějakých dvanáct stupňů, co mi chybí? Najednou malý čoklík a typický nefachmanský zachovalý dědek s výškou hlasu dalece převyšující akceptovatelnost padesátiletého chlapa: "Jste blbí? Vy nevíte, že si tu hrají malé děcka, že tu děláte takový bordel?" a další výjev asi ještě deset vteřin. Pánové (a dámy) v tu ránu jsem byl zase ve službě a ještě profesionálně jsem mu řekl, že nejsme s prací ještě hotoví, tak na co stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko. On pokračoval ve stejném duchu co mám a nemám dělat atd dál. To jsem si vzpomněl, že už nejsem u četnictva a poněkud jsem se vztekl, tak mu říkám: "Ještě chvilku budeš provokovat, a budeš muset boxovat." Učeň se tam trhal smíchem, ale já jsem přemýšlel, jak dědkovi minimálně třikrát střelím, aby si po třetí facce uvědomil, že nikoho volat nebude a nikam to nebude hlásit a chce jít vlastně jen domů. V tomto počinu mě bránil jen jeho věk. Měl štěstí ještě v jedné věci: já jsem ty vysáté a vykartáčované věci už nesl dovnitř do domu a jak jsem byl zabrán do své práce a naprosto v klidu, hnedka mi nedošlo, proč jsem tak vypěnil. Uvědomil jsem si to až vevnitř v bytě: byl to asi bývalý lampasák, to mě svitlo jak jsem věci strkal do mašinky. Přesně jejich jednání, buzerovat a sekýrovat. Přesně toho jsem si dva roky "pekelně užil". Vylítl jsem ven před bytovku, on tam volal akorát telefonem mému šéfovi. Nestačil ani otevřít hubu, otočil jsem ho o 180°a z deseti centimetrů (klasika narušení osobní zóny a sebrání odvahy) mu říkám: "zasraný lampasáku, já nejsem nějaký připosraný vojáček, ještě jeden křivý pohled a uvidíš, jaké to je držkou vytírat buzerák, mám dost důvodů vrátit ti tvoje chování na vojně, teď hned se spakuj a táhni dom, nebo tě tvoje nepozná" Ty vado a jako jsme měl chuť ho zarazit do toho bláta v kterým si hrají podle něho děti... Utekl domů a byl už klid. A zákazník mě říká: ty ho znáš? To je nějaký MM, opravdu byl vojákem z povolání, dvakrát tu už dostal přes hubu a vždycky volal policajty, ten je zavolá zase. Říkám domácímu: ale nezavolá, ten se bojí. Kdybyste mu dali přes tu hubu pořádně, nezavolal taky. Vzhledem k tomu, že jsem si ještě v tom vzteku nevzpomněl, že musel být ještě bolševik, jsem měl asi štěstí, protože to bych se asi už neudržel a přiložil bych špinavou pracku k dílu. Dneska bych se syděl jako prase, přece jen to není soupeř. Ještě že tak. A to jsem před nástupcem k policii býval naprostý pohodář a flegmatik. Jaké z toho plyne ponaučení: neserte se do četníků, mají pocuchané nervy i když vypadají v pohodě.
HAMMER :: Datum založení: 20. 12. 2014 :: celkem 0 komentářů

 
Nejste přihlášen.

Do komentářů je možné vkládat obrázky umístěné kdekoli na internetu a videa z youtube.com; stačí před odkaz, na němž je obrázek/video umístěno, vložit příkaz IMG:/YT: (tedy například takto – IMG:https://www.policista.cz/files/obrazek.jpg, respektive YT:https://www.youtube.com/watch?v=v54xqBRqWFA).

Vložené komentáře mohou být skryty, pokud budou zcela mimo téma, nebo odstraněny, pokud budou v zjevném rozporu s právním řádem ČR, s „Pravidly a podmínkami používání stránek a uživatelského profilu na serveru policista.cz“ či s dobrými mravy.