Ale nejdrříve rada...
1/ Cesťáky se na ZOPce platily, jak přesně to je denska nevím, ale snad se ještě platí.
2/ Po ZOPce stejně půjdeš - chtě nechtě - na půl roku šlapat Václavák do prahy (o tom se více dočteš jinde)
3/ Bohužel, Langer udělal z Policie torzo bývalé "party", z povolání udělal řadové zaměstnání a platově nás poslal na úroveň ukrajinského dělníka (bez legrace). A proto se k nám hlásí takoví, jako jsi ty (bez urážky, vysvětlím dále...).
Když jsem nastupoval k PČR nastupoval jsem K RODINĚ. K nové rodině jako nové dítě. A podle toho to také vypadalo a podle toho jsem byl i přijat. Byl jsem hrdý, že jsem prošel příjmacím řízením (sice z mého pohledu nebylo těžké, ale byl to opravdu výběr, ne sběr jako dnes). Rodina mě přijala a časem jsem se začlenil a našel své místo. Učil jsem se chodit (v policejní práci), vidět (věci okolo sebe co civil nevidí), slyšet (pravdu mezi řádky výpovědí drbanů) a mnoho dalšího... a učím se dodnes. Práce mě baví i přes to, že podmínky stojí za hov.. . Ano, dělám to kvůli tomu, že tu práci mám pod kůží, tu "rodinu", novou "rodinu" mám přirostlou k srdci. Troufnu si říci, že jsem srdcař. Pokud takový nejsi, pokud nejsi zapálen pro tuto práci, raději opravdu nechoď. Za sebe říkám, raději budu sloužit ve 4 lidech ale srdcařích, než v 20 s plným stavem, ale lidmi co tu práci v tom srdci nemaj.
Dojíždět 15 nebo 30km kvůli práci kterou máš rád není problém. Jsou tací, jak řekl kolega předemnou, co jezdí i stovky km na každý cyklus nebo i dokonce na každou směnu!!! Není to o tom, že svou rodinu odstavíš na druhou kolej, je to o tom, že tato práce, či lépe řečeno polování, není prostě běžné a v této zemi nemá obdoby. A jako výjmečné povolání, které mají dělat lidé kteří to dělat chtějí, prostě něco navíc oproti "kolbence s píchačkama" dát musíš.
K tomu jen řeknu, že mnoho lidí obětuje svému povolání hodně, znám takové kteří i přišli o svou rodinu. Cena je vysoká i na zdraví, spánku, financích kde se musíš uskromnit či si mnohé pořídit ze svého. Ale to jsme u toho, že bez kvalitních podmínek s financema na prvním místě u této firmy nesmíš počítat. Proto sem dnes lidi chodit nemůžou. Dnes opravdu nastoupí jen velký srdcař (těch je bohužel méně a méně - pokud vůbec ještě) nebo člověk co jinou práci nesežene či se řídí už dávno nepravdivým heslem "chceš nic nedělat, dej se k policii".
Dnes u PČR nehledej pohodu, nehledej zázemí, nehledej finanční jistotu, nehledej už ani moc tu RODINU. I ta rodina se už rozpadá, na mnoha místech se i rozpadla.
Hledej jediné co zůstalo, to je ta práce, to co musíš mít v srdci a doufat (tedy jak by řekl Lukáš Heinz nejen doufat ale i proto něco udělat a má pravdu) že bude líp...
