Catani: Flink zůstane flinkem, pracant pracantem. S tím kde a co dělá to nemá nic moc společného. To je povaha, někdo prostě nevydrží čekat na konec šichty a není mu jedno, jestli se okradenému jeho mobil najde nebo nejade stejně jako mu pak není jedno, jestli je hrubá elektrika na stavbě připravena k bezproblémovému omítání a jestli je všude po nás pořádek. Takové blbosti (detaily) mi v civilu přinesly přesně toto: když jsme začínali, dávali nám sto pade na hdinu. Teď máme 230,-kč. Děláme to cca 75 - 100 hodin měsíčně, jinak děláme specializovanou práci za 250,-Kč plus materiál atd. U policie jsem předělával po jiných ohledačky, výslechy, prověrky atd. ale prachy jsem měl furt stejné jako ten, co se po něm furt něco opravovalo. Jen proto, že jsem si dovolil stále kritizovat jak nesmyslnou práci děláme. Že jsem se snažil na sobě makat a svoji práci furt zlepšovat. V céčku mi to v moři šlendriánu pohádkově pomáhá.
Odcházel jsem od policie v 41 letech. Dvacet let zráta kontaktu s původní profesí. Neměl jsem nikoho, kdo by mi pomohl, musel jsem se doslova naprosto změněné předpisy a postupy naučit od píky na fuškách, za necelých deset let dělám vysoce technicky specializovanou práci a po pouhém tří čtvrtě roce vlastního podnikání mám jediný problém: stíhat, co mám všecko dělat.
Víš ale Catani co jsem nikdy neměl? Schopnost neustále hledat důvody. Od roku 1997 se začalo u policie škrtat - nebyl papír do PC, nebyl benzín do aut. Říkali jsme si, že dokud je na výplaty, všecko se překousne a se to zlepší, ale jakmile dojde na platy, jdeme pryč. Přišel Íčko,sáhnul na platy a já věděl, že musím do konce roku pryč. Neuvažoval jsem nad tím, proč to nejde ale hledal jsem jak to jde a co všecko asi budu muset udělat. Víš co mi pomohlo? Policie. Lépe řečeno výcvik u ní vždycky si umět poradit. Pokud se držíš toho, co tě u policie naučili, jsi nad ostatníma o minimálně jeden level. Tak si kloužeš céčkem jako v bavlnce.
Když jsem dělal třeba nějakou drobnou zednickou, opravu uvalených rohů atd, říkal jsem si, že toto umí borci s pomocnou školou takto, ale já, četník, jim ukážu, že to umím líp a co se naučily takové trubky, naučí se český četník samozřejmě taky. Nevěřili byste, jakou vám to udělá pozitivní reklamu.
Všude kolem sebe jsem slyšel, jak nebudu mít kšefty, jak můžu přijít vypomoct bývalému zaměstnavateli kdy nebudu mít na jaře práci... na toto jsem byl připraven ale na co jsem nebyl připraven, kolik lidí si mě najde a že nebudu stíhat. Měl jsem celé dva dny (pracovní) v celém tomto roce, kdy jsem neměl nic, kdy jsem mohl něco dělat doma.
Můj otec mi říkal: dělej svoji práci poctivě a lidi tě budou mít rádi. No u policie to neplatilo ani za mák, v céčku je to přesně tak, jak mi říkal. Oceňuju to teprve na soukromo. Ještě že byl pro mě taková autorita, že jsem všecko, co mi radil, bral vždycky za svoje a hrnul jsem to jako buldok furt stejně, i když mi to nepřinášelo u té super firmy PČR nic jiného než problémy s vedením.
Takže rozhodující, Catani, kdy odejít není věk, ale chuť a sebedůvěra, pracovitost a umění si poradit. Snadný důkaz: kdyby jsi bydlel poblíž, od zítřka za dvě stovky na hodinu budeš tahat kabely odkud a kam ti řeknu, budeš se učit číst v plánu a uděláš si dálkově učňák elektro... Budeš makat mezi živnostníky v takové pohodě a klídku, že ti to ani jako práce nepřijde. Kdykoliv si vezmeš volno, kdykoliv a na jak dlouho chceš jdeš do práce.
Mladým kolegům je zbytečné cokoliv říkat, oni totiž mají pocit, že když se jim to u policie nepovede, že restartují čas a vrátí se na začátek.
Bordel u policie z ní žádnou průměrnou firmu ani před Langerem nedělal, takové hospodaření a vůbec by žádná soukromá firma nepřežila ani dva roky.
