Pane kolego, to čím procházíš, si zažila nemalá část policajtů (nebo si tím ještě projde). Mám li parafrázovat rčení jednoho z bývalých šéfu kriminálky „ tak nejlepší policajt je rozvedený policajt, a ten kdo si pořídí zahrádku nebo chatu je pro službu ztracený. A to jsi pouze v první fázi partnerského vztahu. Až budeš mít rodinu a děti, tak se tvé problémy znásobí, neboť tvá partnerka je bude mít na krku většinu času. Později budeš čelit dotazům dětí, proč s nimi netrávíš „víkendy“ a svátky, tak jako je to u ostatních dětí. Občas se děti stydí i za to, že je táta policajt. To že máš volno v týdnu je sice pro vyřízení některých záležitostí dobré, ale vztahům v rodině to moc nepomůže. Pro svou práci potřebuješ alespoň nějaké elementární zázemí. Dříve nebo později se na tobě začne lehce projevovat profesionální deformace, která asi ke zlepšování partnerských vztahů nepovede. Převážnou část pracovní doby jsi ve stresu (obklíčen ze všech stran). Riskuješ život, jednáš s drbanama (útlocitní lingvisté prominou), jeb…. tě šéf, kontrolní, státní zástupce, stěžují si na tebe „klienti“ kteří nesouhlasí s tvým rozhodnutím nebo flastrem. Stále jsi jednou nohou v civilu nebo v kriminále (viz. kolega který postřelil cikána). Směnným provozem máš zcela rozhozen navyklý režim dne. Občas jsi předvolán k soudu svědčit kvůli nějakému zákroku, který se stal min. před rokem. A toto vše formuje tvou osobnost (později tvůj zažívací trakt ve formě vředů).Přes to vše, když už jsi se rozhodl pro tuto řeholi, byl jsi přijat a překonal další počáteční „odlišnosti“ této profese, tak je škoda to zahodit! Nehledě na to, že když odejdeš do „C“, tak nemáš zaručeno že se s přítelkyní nerozejdeš. Nastanou ti další problémy ( občas i existenční) a ty krásná společná volna se jaksi začnou odsouvat do pozadí. U PČR máš v tomto srabu alespoň zajištěn stálý plat.
