XXX [
2015-02-15 13:14:18]: Na tuto otázku moji osobní zkušenost: nikdy a nikde jsem neměl problémy s pracovní morálkou. Práce mi nikdy nesmrděla, dneska dělám už devátým rokem v monterkách.
Zpočátku jsem za svoji práci na police represe dostával vysoké osobní hodnocení, než došlo k tomu, že jsem párkrát sejmul kamarádíčky vedoucího atd. takže jsem omezil aktivity vymáhání nějakého pořádku represí - pokuty. To mi ještě plně nedocházelo, že odměny dostávám jenom za přesně stanovené čárky. Stačil jsem si s počty zadržených opilců za volantem, KO a sebranými techničáky.
Pak jsem začal přemýšlet nad křivením statistik a jeho následky - a přišel jsem na to, že tím drbana chráníme. Odložené přestupky (prý až se pašík najde, zase se z toho udělá TČ) se už nikdy dále nevyšetřovaly a pašíci unikali a co víc: i když jsme tyto pašíky později zjistili, zjistili jsme taky další zradu: bylo už po novém roce a tudíž známý by spadal do statistiky roku starého a za ten už ten šmejd nad námi odměny pobral - rovnou to zakázal realizovat, i když jsme měli v případěch třeba i jak pašíka tak ukradené věci. S tímto jsme aktivně proti vedoucímu vystoupili, podal jsem si na něj stížnost - teda nepodal, nadřízený mi z kontroly, když jsem mu to hlásil - utekl! No samozřejmě jsem si stěžoval kurvě, co v tom jela taky, že?
Takže jsem nakonec dopadnul: nula osobního, nula odměny, kariéra konec.... A dělal jsem si jen prevenci a mydlil jsem každého, o kom jsem věděl, že je nějaký známý s vedením nebo takové ty "VIP" týpky. I tak jsme měl čárek jako máku, co se týče chlastů, KO a taky těch pokut, sice ne moc, ale za hrozné cifry, jak pravil můj kolega, který se mi díval do sběráku.
Vše záleží od toho, jak velký kokot je nad tebou. Postav se otevřeně proti němu a jeho páchání trestné činnosti, ano, budeš klidně spát, ale bez peněz.
O výši odměn jsem kdysi prohládil, že nadřízení musejí mít apsoň pět tisíc za kvartál, borci se mi vysmáli a já uznal, že jsem přestřelil. :D :D Dneska vidím, že ta rána šlo hodně do země hodně daleko od cíle!!!! :D :D Tehdy jsem netušil, jaká mafie to ještě je, ale pomalu to zjišťoval případ od případu. Závěry nic moc.
Pak už to psychicky u té firmy vydržet nešlo. Každý začátek šichty, cesta do práce, příprava do práce, to byl psychický boj s tím, abych na to nesral, abych se držel otcových slov, abych makal a budu to mít dobré.... On sám proto, že "nevstoupil", nemohl dělat mistra, dělal to jeden takový "muchy sežerte mě", lépe řečeno bral o dva tisíce víc (čili dvojnásobnou výplatu měl) ale otec to stejně řídil. Už je od roku 2000 po smrti, ale chci, aby ze mě měl tam nahoře radost a jeho slova si pošlapat nedovolím... Tak dělám a všichni lempli se mi smějí za stejné nebo i vyšší prachy. Jako otec.
Proto jsme nesmrtelní, v myslích našich potomků budeme žít dál. Není den, abych s ním v duchu nemluvil... Jak dnes lituju, že jsme spolu už nemohli na pivo.
