souhlasím s Tebou, za víc jak 30 let služby (cca 20 roků po roce 1989) jsem zbraň připravenou k použití měla v ruce jen 2x, jinak většinu případů (a nebylo jich málo) jsem byla schopna tzv."ukecat" bez násilí, občas i v siuaci kdy kolega v zákroku zcela "selhal", tedy tzv. "nechal mě v tom". A závěrem uvedu, že s jednou, podstatně mladší kolegyní, jsem sloužila velice ráda, protože na rozdíl od některých kolegů mužů jsem vždy věděla, co od své kolegyně mohu čekat, byly jsem tzv. "na společné vlně". Ale nelze paušalizovat, tak jako jsou některé ženy u PČR k ničemu, tak jsou k ničemu i někteří muži,....