Kdyby jsme šli do hloubky, tak hodně bezpečáků je již dnes odsouzených pro omezování osobní svobody. Jsou zde zaměstnání mnohdy tupci, které nikdo neučil zásad společenského chování. Nedávno jsem jel na zákrok do Kauflandu, kdy byl někdo zadržen, po té, co odcizil zboží. Po příjezdu na místo jsem se nestačil divit. Bezpečáci stáli kolem cca 70-ti letého dědy, který byl celý roztřepaný. Hned bylo vidět, že nejde o žádného šmejda, ale o starého seriózního pána. Ten se slušně vyjadřoval, byl slušně oblečen a byl opřený o nákupní vozík. Kdyby jej neměl, tak se así vybulí. Řekl, že je kardiak a je velice rozrušen a potřebuje sanitku. Tu jsem zavolal a mezitím než přijela jsem zjistil skutečný stav věci. Děda řekl, že projížděl kolem čajů, kde hrábl rukou do hromady v regálu a vytáhl několik varných sáčků. Pak se podíval dál a viděl, že je tam otevřená krabička čaje. Sáčky hodil zpátky do hromady, vzal si svou neotevřenou krabičku a šel dál. Za pokladnou ho zadrželi dva tupci, kteří viděli zrovna jak má varné sáčky v ruce a nutili jej, ať to zaplatí. Děda to z principu nezaplatil, tak ho "zadrželi" a zavolali PČR. Tupci samozřejmě stáli za svým, že ho viděli jak otvírá čaj atd. I kdyby to byla pravda, tak to není krádež, ale poškození a škoda nepatrná. Pro toto nelze zadržet NIKOHO! Někdo může namítat, že mohl být odsouzený v posledních třech letech a když poté cokoliv ukradne je to trestný čin krádeže dle ust. § 247/1e tr. zákona. To je, ale kravina. Zadržet osobu lze jen pro důvodné podezření, že byl spáchán trestný čin. Zadržet každého pro krádež věci za 30,- Kč a odůvodnit to tím, že nemohli vědět jestli je to "ečkař" je protiprávní. Bylo by to kriminalizování celé společnosti, to by mohli potom zadržet fakt každého. Jo a ztv. "éčko" se nevztahuje na poškození zboží. Nakonec to dopadlo tak, že nikdo nechtěl nic hlásit. Nakonec děda říkal, že je novinář, měl u sebe i průkaz, a že to rozmázne v nějakém článku, tak jsem zvědav.

Taky sem tuhle práci dělal,ale po špatných zkušenostech toho zanechal-s tímto trestním řádem nelze dělat dobře-sou situace kdy je potřeba trochu zvýšit tlak,přitvrdit-někteří lidé jsou opravdu drzí a doslova si o to říkají,ale bohužel tady nejsme v americe a ten hodný by byl vlastně kriminalizovaný.Dodnes mám k nim ale schovývavost protože to nemají jednoduchý tak jim vyjdu vstříc-pokud to není něakej zakomplexovanej idiot co si léčí mindráky.

On je největší problém v tom,že vedení těch společností si je velice dobře vědomo toho,že se ty členové ochranek dopouštěj protiprávního jednání.Někdy sou ty ochranky využívány i likvidaci nepohodlnejch zaměstnanců(je jim do skříněk nastrčeno zboží které měli jako ukrást).Je v těch obchodech často buzerace prodavačů a malej plat.Někdy se k těm ochrankám daji třeba i docela slušný kluci,ale ty poměrně rychle odcházej.

výcuc z netu OMEZENÍ OSOBNÍ SVOBODY DLE § 76 odst. 2 TrŘ A. Pojem Omezení osobní svobody dle § 76 odst. 2 TrŘ je trestněprocesní zajišťovací úkon, spočívající v krátkodobém omezení osobní svobody osoby přistižené při spáchání trestného činu nebo bezprostředně poté kýmkoliv (vyjma policejního orgánu) ze zákonem uvedených důvodů za účelem jejího předání policejnímu (popř. jinému zákonem určenému) orgánu k provedení dalších úkonů. B. Subjekt provádějící omezení osobní svobody dle § 76 odst. 2 TrŘ Omezit osobní svobodu osoby přistižené při trestném činu nebo bezprostředně poté smí kdokoli. K tomu bývá dodáváno – s výjimkou policejního orgánu. Jen poznamenejme, že dle ZP PP jsou policejními orgány, na rozdíl od dřívější úpravy, nikoli jednotliví policisté, nýbrž policejní útvary. Policista v případě, že přistihne osobu při spáchání trestného činu nebo bezprostředně poté, postupuje dle § 76 odst. 1 TrŘ. Zadržení policistou je nutné považovat za zadržení policejním orgán, neboť takové jednání policisty je jednáním policejního útvaru, tedy policejního orgánu. Blíže k tomu viz výše u výkladu k subjektu prová- dějícímu zadržení dle § 76 odst. 1 TrŘ. C. Zákonné podmínky omezení osobní svobody dle § 76 odst. 2 TrŘ Zákonné podmínky omezení osobní svobody dle § 76 odst. 2 TrŘ jsou: osoba, jejíž osobní svoboda má být omezena, je podezřelá ze spá- chání trestného činu – tzn., že o ní lze důvodně předpokládat, že spá- chala trestný čin. Důvodnost takovéhoto předpokladu zadržujícího bude zřejmě nutné posuzovat dle kombinace hledisek objektivních a subjektivních. Důvodný musí být jak předpoklad, že byl spáchán trestný čin, tak i předpoklad, že byl spáchán právě osobou omezova- nou na osobní svobodě. Omezení osobní svobody je nutné ke zjištění totožnosti osoby přisti- žené při činu nebo bezprostředně poté, k zamezení jejího útěku nebo k zajištění důkazů – pokud výše uvedená nutnost není, protože lze např. zjištění totožnosti dosáhnout jinak (osoba je např. svědkům dobře známa), zadržení nepřipadá v úvahu (zásada subsidiarity). Tu je třeba se trochu pozastavit. Zatímco nutnost občanského zadržení ke zjištění totožnosti osoby přistižené při činu nebo bezprostředně poté a nutnost občanského zadržení k zajištění důkazů, jako dvě ze tří alter- nativně stanovených zákonných podmínek takového občanského zadr- žení, nečiní zvláštní výkladové potíže. Jinak tomu může být u další z alternativně stanovených zákonných podmínek občanského zadrže- ní, tj. u nutnosti občanského zadržení k zamezení útěku osoby přisti- žené při činu nebo bezprostředně poté. Dle mého názoru tu stěžejní výklad přinesl kupodivu civilní rozsudek Nejvyššího soudu ČR č. j. 30 Cdo 203/2003. Ten správně zdůraznil, že pod bodem 2) výše uvedené zákonné podmínky občanského zadržení jsou stanoveny alternativně a stačí tak naplnění kterékoliv z nich. Dále konstatoval, že „jako útěk lze podle okolností případu kvalifikovat i případné vzdálení se z místa činu (z místa útoku, resp. střetu, apod.), aniž by osoba, která je pak zadržena ve smyslu ustanovení § 76 odst. 2 TrŘ, hodlala např. vyčkat přivolaného policejního orgánu“. Vezmeme-li v úvahu již zmíněný jinak správný závěr, že už samotná nutnost zamezení útěku postačí k tomu, aby kdokoliv mohl beztrestně omezit osobní svobodu osoby přistižené při činu nebo bezprostředně poté, považuji takovou definici útěku pro účely uvedeného ustanovení za příliš širokou. Vlastně se tak stávají zbytečnými zbylé dvě alternativní podmínky. Osobě podezřelé je tak konstituována povinnost zdržet se vždy na místě činu do příjez- du příslušných orgánů, popř. povinnost nechat se k nim dopravit. Sankcí za to, že takové povinnosti nedostojí, je pak oprávnění koho- koliv beztrestně jej zadržet, a to i tehdy, jestliže lze účelu sledovaného výše zmíněným ustanovením dosáhnout jinak (v posuzovaném přípa- dě se např. žalobce s žalovaným dobře znali ze své předchozí podni- katelské činnosti, i proto dle napadeného rozhodnutí Vrchního soudu bylo zadržení neoprávněné – nutno tu ovšem s Nejvyšším soudem podotknout, že v předmětné věci odvolací soud nikterak nevysvětlil, jak dospěl k závěru, že zadržení nebylo třeba k zajištění důkazů). Mám za to, že takto široce chápaná možnost občanského zadržení je i v roz- poru s ustanoveními § 2 odst. 4 a § 52 TrŘ, které mj. stanoví zásadu zdrženlivosti a přiměřenosti při zásazích do základních práv a svobod. Tato ustanovení jsou sice primárně určena orgánům činným v trestním řízení, ale zvláště posledně zmiňované ustanovení není důvod nevztáh- nout i na takové úkony, při nichž je vlastně výlučná pravomoc státu ve výjimečných případech delegována na občany, jako je tomu právě u občanského zadržení dle § 76 odst. 2 TrŘ. Občanské zadržení by mělo být „ultima ratio“ (zásada výjimečnosti), prostředek, jehož pou- žití přichází v úvahu jen tehdy, nelze-li jeho účelu dosáhnout jinak, bez tak závažného zásahu do ústavou zaručených práv, jakým je zásah do osobní svobody osoby podezřelé. Jak ve zmiňované věci správně poznamenal Vrchní soud, ani „zájem na co nejrychlejším vyšetřování policie není důvodem pro zadržení osoby ve smyslu výše uvedeného ustanovení trestního řádu“. Podle mého názoru toto ustanovení neslou- ží primárně ani k ochraně zájmů poškozeného. Ten k ochraně svých zájmů může využít jiné instituty trestního práva (např. nutnou obranu), popř. práva občanského. Pokud by k občanskému zadržení dle § 76 odst. 2 TrŘ opravdu postačovalo splnění podmínky zamezení útěku osoby podezřelé ze spáchání trestného činu přistižené při činu nebo bezprostředně poté při onom široce chápaném pojmu útěku i za situa- ce, kdy lze účelu tohoto ustanovení dosáhnout jinak (např. poškozený osobu podezřelou dobře zná a není zde ani nutnost občanského zadr- žení k zajištění důkazů), pak takový závěr je dle mého názoru v roz- poru s ustanoveními § 2 odst. 4 a § 52 TrŘ, jakož i s dalšími zásadami pro provádění zajišťovacích úkonů, jako jsou zásada výjimečnosti, subsidiarity a univerzality. Doporučoval bych proto vykládat zde uží- vaný pojem útěku poněkud restriktivněji. Podle mého názoru by se měl obsah tohoto pojmu blížit obsahu pojmů „uprchne, nebo se bude skrý- vat“ uvedených v § 67 písm. a) TrŘ. V opačném případě, jak už jsem podotkl, postrádají zbylé dvě alternativně stanovené podmínky smysl. Je zapotřebí přiznat, že podmínky pro omezení osobní svobody dle § 76 odst. 2 TrŘ jsou formulovány nedostatečně. Vzhledem k tomu, že při něm dochází k zásahu do práv chráněných Listinou základních práv a svobod a četnými mezinárodními úmluvami a hlavně vzhledem k tomu, že zadržení (a potažmo tedy i omezení osobní svobody dle § 76 odst. 2 TrŘ) je teorií řazeno mezi okolnosti vylučující protipráv- nost, měly by jeho podmínky být formulovány obsáhleji. Není totiž úplně jasné, jakých metod a prostředků je při postupu dle § 76 odst. 2 TrŘ dovoleno užít. Lze při něm např. někoho zranit nebo poškodit jeho majetek? Co se týče zranění, odpověď bude vcelku jednoduchá, dojde-li ke zranění za situace, kdy se zadržovaný proti zadržení brání násilím. Zadržení, jak už jsem uvedl, je jednou z okolností vylučují- cích protiprávnost. Proti jednání za okolností vylučujících protipráv- nost není nutná obrana přípustná. Naopak, zadržující má právo na nut- nou obranu proti tomu, kdo se zadržení násilím brání, protože tu jde potom ze strany zadržovaného o útok ve smyslu § 13 TrZ. V procesu zadržení tak může být zadržujícím užito nutné obranu proti bránícímu se zadržovanému. Nejasná je situace, kdy se zadržovaný proti zadrže- ní brání nikoliv násilím, ale např. útěkem nebo odjezdem. Zde už nenastává situace, za které je možné užít nutné obrany. Jednání osoby, která má být zadržena, není takového charakteru, že by znamenalo útok na zájem chráněný TrZ. Je proto otázkou, zda při zadržení je dovoleno zadržovaného podezřelého zranit (např. podrazit mu nohy, hodit po něm kamenem či dokonce použit proti němu střelné zbraně), popř. poškodit jeho majetek (např. roztrhnout jeho bundu, poškodit odjíždějící osobě podezřelé její vozidlo). Jsou takové zásahy proti osobě podezřelé v pořádku, jsou-li činěny pouze v rozsahu nutném pro zadržení? Na to TrŘ nedává uspokojivou odpověď. V literatuře se uvádí, že na rozdíl od nutné by nemělo být připuštěno usmrcení při zadržení, neboť by zadržení ztratilo svůj smysl a usmrcením by byl fakticky negován cíl celého trestního řízení a spravedlivé potrestání pachatelů. Co se týče dalších výše popsaných zásahů do sféry zadržo- vaného, nelze z platné právní úpravy opravdu činit žádné jasné závě- ry, opak by byl čirou spekulací. Jisté je jen to, že zadržení vylučuje protiprávnost nezbytného omezení osobní svobody osoby podezřelé. To, zda vylučuje i protiprávnost jiných zásahů do jejích práv, zůstává nejasné. Jakékoliv analogie s nutnou obranou tu pokulhávají v tom, že samotná výše popsaná jednání podezřelého (útěk, odjezd), lze jen stěží označit za útok na zájem chráněný TrZ. Je proto více než žádoucí, aby podmínky občanského zadržení byly upraveny daleko podrobněji. D. Postup při a po omezení osobní svobody dle § 76 odst. 2 TrŘ a lhůta pro ně Ten, kdo omezil osobní svobodu osoby, která byla přistižena při trestném činu nebo bezprostředně poté, je povinen tuto osobu předat ihned policejnímu orgánu. Příslušníka ozbrojených sil může též předat nejbližšímu útvaru ozbrojených sil nebo správci posádky. Nelze-li takovou osobu ihned předat, je třeba některému z uvedených orgánů omezení osobní svobody bez odkladu oznámit /§ 76 odst. 2 TrŘ/. Policejní orgán, kterému byla podle § 76 odst. 2 TrŘ odevzdána osoba přistižená při trestném činu nebo bezprostředně poté, ji propus- tí bezodkladně na svobodu v případě, že bude podezření rozptýleno nebo důvody zadržení z jiné příčiny odpadnou /§ 76 odst. 4 TrŘ/. Poli- cista, kterému je osoba přistižená při trestném činu nebo bezprostřed- ně poté odevzdávána, by tak měl nejprve neformálním stručným poho- vorem s osobou, jejíž osobní svoboda byla omezena, i s tím, kdo ji takto omezil, zjistit, o co v daném případě jde, a pokud dospěje k závě- ru, že v něm vůbec nejde o podezření z trestného činu (tj. podezření je rozptýleno), propustí osobu, jejíž osobní svoboda byla omezena, bez- odkladně na svobodu. Stejně tak ji bezodkladně propustí na svobodu i tehdy, jestliže v daném případě podle všeho sice jde o podezření z trestného činu, avšak nejsou splněny zákonné podmínky pro zadrže- ní dle § 76 odst. 1 TrŘ (tj. důvody zadržení z jiné příčiny odpadnou). Maximálně může v takových případech vyzvat osobu k podání vysvět- lení, jak o tom bylo pojednáno v předchozí kapitole pod bodem C. V případě, že policejní orgán dospěje k závěru, že jsou splněny pod- mínky pro zadržení dle § 76 odst. 1 TrŘ, takovou osobu zadrží a dále bude postupovat dle příslušné úpravy, jak je uvedeno výše. Lhůta pro trvání zadržení se v takových případech počítá od okamžiku odevzdá- ní osoby přistižené při trestném činu policejnímu orgánu.

Ale jen při TČ...

"...kleštěmi jsem prozkoumal jak to vlastně funguje... ta pípací bestie.-))" Tak to mě dostalo:DD

76 (2) to security může, ale jak již bylo napsáno, musí si být na 110% jistá jinak se jedná o omezovačku

celý problém jsou bohužel dvě strany mince. Slušný člověk by se neměl bát, na druhou stranu, ta ochranka tam je proto, že se opravdu krade a to ve velkým. Normální člověk by si měl uvědomit, že je v obchodě a měl by se chovat transparentně. Takže takové to, že dáte dítěti housku, sušenku a pak se zaplatí atd. je nepřípustné. Dále by si měl člověk odpustit konzumovat i vlastní potraviny, vyhne se zbytečně problémům. Na druhou stranu ochranka má pouze práva jako kdokoliv jiný a jiná práva navíc nemá. Bohužel v těchto zaměstnáních je obrovská fluktuace lidí, brigádníků, mladých, starých, chytrých, hloupých, takže k tomu musí člověk přihlížet, když s nimi jedná. Jsem docela rád, že si málokdo nechá líbit jejich jednání, které je opravdu kolikrát protiprávní. Oni můžou zadržet osobu, pokud s nimi dotyčná osoba nespolupracuje dobrovolně, ale musí si být jisti na 110proc. V tomto poskytuje jistotu opravdu jen videozáznam. Osobně bych se tedy taky nenechal prohledávat a v případě neřešitelného sporu, bych si nechal přivolat hlídku PČR. Jinak mám taky nedávnou zkušenost z obch. domu, zboží jsem zaplatil, pokladní však ani netušila, že musí sundat nějaký ten "pípák" z textilu a začal jsem po projití kasy pípat jako o život .-)). Přišel mladík z ochranky a evidentně nevěděl co, pokladní taky byla nějak zmatená, já jsem pouze čekal co bude. Prohlídkou zboží, ještě jsem ho měl v košíku, jsme zjistili co pípá, pokladní potvrdila, že to přes ní šlo, tak se mi omluvili. Až doma jsem zjistil, že nesundala tu "hlídací ozdobu" z textilu. Perlička na závěr, ještě jsem poté navštívil další obchod a tam jsem pípal už po příchodu a samozřejmě ven. Nikdo si mě nevšiml, tak jsme v klidu odkráčel, doma zjistíc tu kovovou šílenost na textilu .-))). Vracet jsem se nehodlal a protože mě to zajímalo, kleštěmi jsem prozkoumal, jak to vlastně funguje .-), ta pípací bestie .-))))

Chtít Tě zadržet můžou třeba stokrát, ale nesmějí se o to pokusit. Ať si každý prostuduje trestní řád, kdo a kdy může někoho zadržet. A pokud se to neshoduje s trestním řádem, tak se může jednat o omezení osobní svobody.

Mě asi před dvěma lety chtěli zadržet a prohledávat v C&A na Zličíně, ale už mimo vlastní prodejnu, kdy chtěli vidět obsah batohu, protože jsem prý dlouho zkoušel věci. Svoje věci jsem jim samozřejmě odmítl ukázat, a žádal jsem zavolat PČR; po jejím příjezdu se zjistilo, že kde nic tu nic (v batohu jen tiskoviny, které v C&A neprodávají) a navíc mi hlídka před tou "ochrankou" doporučila podat na ni oznámení... To jsem nakonec neudělal, protože myslím že ten průběh byl pro ně poučný. Vytahovat služební průkaz mě nenapadlo a nebylo to ani potřeba.