bejci, ale u řemesla je nás čím dál míň, mně říkají ušňupe, protože jsem ve třiačtyřiceti druhý nejmladší, mladí dělat rukama nejdou a tak dneska už hodina na fušce není za sto, ale sto pade až dvě, protože firma vezme tři kilča za chlapa hodinu nejmíň jenom rachot. Krize nekrize, firma musela odříct zakázku, protože prostě nestíháme.
Chce to jenom oprášit to, co umíte ze školy, něco si přečíst, obnovit zkoušky a hurá od sedmi do půl čtvrté, všechny soboty a neděle volné, v práci oblečení jak je libo, když je horky kraťasy a tričko, když je zima, navleču si co mi neprofoukne, někdo vytáhne placatku... Celá šichta smích, projde nějaká šikovná ženská, přestane se dělat a začne se diskutovat..
Šichta takto uběhne, je po vás něco vidět, všem můžete říct: tuhle stavbu jsem dělal já, tuhle taky... Spíte jako dudek, odmítáte další fušky protože musíte taky něco dělat doma... Za dva měsíce si na manuální práci zvyknete se vším všudy a pohoda.
I když vás vylejou, máte tolik melouchů v záloze, že v podstatě stačí platit sociální a zdravotní jako nezaměstnaný a žijete si jako king v rámci možností. Ale hlavně: máte všecko, co si vyděláte, ve vlastních rukách.
Ráno vezmu basu s nářadím a jdu na to. Dneska jsme dělali hromosvod na novostavbě. Zítra jdeme na firmě sundávat střechu ze starého skladu, abysme udělali novou...
