FRANTA [
2008-08-03 21:59:04]: Já když odcházel, tak nikoliv ze sentimentem, lítostí nebo snad smutkem, ale z chladné rozvahy a bez kouska lítosti od čeho a kam jdu. Za sebou jsem totiž neviděl nic než zbytečnou a marnou práci a to jsem netušil, jaký sešup nastane u policie po mém odchodu.
Říkal jsem si, že dobré období jsem u policie zažil, zničil ho spolu s naší aktivitou management, na toto budu vždy vzpomínaz rád, ale cesta vpřed neexistovala. Taky jsem si říkal, co bych asi tak vyprávěl svému klukovi: vidíš, tady tohohole drbana jsem osmkrát zavřel a on je furt na svobodě a furt krade? Co by tu po mě zůstalo?
Šel jsem s tím, že policie mě viditelně nechce, občan nechce mě jako policistu a že si společnost musí prodělat určitou proceduru typu držkou do bláta a až na dno, aby si uvědomila, k čemu práce policisty je.
Dosud jsem ani za nehet malíčku nezalitoval a doslova se hrůzou otřásám vrátit se mezi tu bandu ohvězdičkovaných grázlů stále na svých místech znovu.
Dneska můžu tomu klukovi říct: tady jsem to dělal, tady to je moje práce, tady to, všecko co jsem dělal jede, všichni jsou spokojení. Dávám domům i fabrikám život, světlo, teplo, bezpečí.
Přesto je moje myšlení stále polda. Nedá se to prostě změnit. Jsme na stavbě, vidím jak rodinu co uškudlila na rekonstrukci stavební firma ojebává, počkám až jsme sami a vysvětlím co a jak... Nic z toho nemám, naštěstí mě ještě nikdo neprozradil, lidi ale mají práci na domku za svoje prachy v pořádku, pak už si na ně čeští loupeživí stavební kapouni dávají pozor - a mě to stačí.
Kolegy, co je už ani neznám, pořád zdravím, vždycky se zakecáme ale bohužel, nikdo nemá zatím nic pozitivního. I kluci velice slušní, co je práce bavila ještě před dvěma lety a nepřipouštěli si pochyby o smyslu toho co dělají, jsou úplně v loji s nervama a nadějí.
Sorry za off topic.
