re: Dave007, appalacio, Starsky, dusan Vrátil jsem se z krátké zahraniční cesty a s potěšením zjistil, že se k mému článku rozvinula diskuse. Pokusím se zareagovat.
Jedná se o nedorozumění, takže se budu snažit svoje doporučení i pro všechny diskutující upřesnit. Rozhodně nikoho z policistů nenavádím k tomu, aby si pořizoval pro svoji potřebu foto, video nebo audiodokumentaci tam, kde je pořizována v souvislosti s ohledáním místa činu. V tom se naprosto shodneme. To je opravdu naprosto nelegální. Rovněž by bylo nelegální, případně až trestným činem, například někoho napřed vyprovokovat k agresivnímu chování nebo k nabízení úplatku a dokumentovat až jeho reakci. Psal jsem pouze o foto nebo audiodokumentaci běžného služebního úkonu pro vlastní potřebu policisty. Jsou to pouze jeho vlastní podklady, které mají sloužit pro objektivní a úplné zpracování písemného služebního záznamu.
Upozornit na provádění zvukové nebo obrazové dokumentace je povinností pouze toho policisty, který vystupuje v procesním postavení orgánu činného v trestním řízení. Jedná se například o výslechy (svědků, podezřelých, obviněných atd.), rekognice a další procesní úkony dokumentované formou protokolu. Přístroj pro snímání záznamu musí být v tomto případě umístěn a obsluhován viditelně. Poznámky pro vlastní potřebu si policista může dokumentovat libovolnou technikou, neboť jsou to stále jen a jen jeho vlastní poznámky.
Pokud však byl během služebního úkonu nebo zákroku policisty spáchán trestný čin, policistou nevyprovokovaný, není jeho zvuková nebo obrazová dokumentace sama o sobě ještě důkazem, neboť tím je svědecká výpověď policisty do protokolu. Obrazový nebo zvukový záznam se ovšem může v takovém případě stát přílohou tohoto protokolu. Státní zástupce a následně soud rozhodnou, zda takto pořízený obrazový nebo zvukový záznam připustí v rámci dokazování jako přílohu protokolu o výslechu svědka. Někdy mohou napřed požadovat expertízu toho, že záznam nebyl dodatečně upravován, případně hlasovou expertízu záznamu k individuální identifikaci jednajících osob. Předpokládám, že tomu tak bylo také v případě diskutujícího pod značkou Starsky.
Absolutní nemožnost použít takto získaný obrazový nebo zvukový záznam jako důkaz je pouze laickou veřejností (zejména politiky a novináři) tvrdošíjně udržovanou právní pověrou. Připomínám ustanovení § 89 odst. 2 trestního řádu, že... za důkaz může sloužit vše, co může přispět k objasnění věci... a citované ustanovení ve 3 odst. zakazuje pouze použití důkazu získaného nezákonným donucením nebo hrozbou takového donucení. Podle této právní pověry by nebylo možno využít ani videozáznamů z uzavřených televizních systémů, například při loupežném přepadení peněžního ústavu nebo z městského kamerového systému.
Rovněž v případě, že se policista vyjadřuje ke stížnosti občana k průběhu jím prováděného služebního úkonu nebo zákroku, může policista nabídnout obrazový nebo zvukový záznam který sám pořídil.
Jak je mým zvykem, přidám příběh. Stalo se před mnoha lety, že starosta menšího města N. byl na zapadlé okresce zastaven policisty z obvodního oddělení. Policistům jedoucím na základnu neuniklo, že dojíždějí vozidlo, jehož řidič silnici „šněruje“ a navíc má rozsvíceny pouze „parkovačky“. Všichni pánové se znali, a tak policisté panu starostovi, který se zjevně silně opilý vracel z myslivecké zábavy, zakázali další jízdu a nabídli mu, že ho vezmou sebou do města. Provinilec byl však v ráži, policistům velmi vulgárně nadával a vyhrožoval, že je „z uniforem vysvleče“. Byl proto vyzván, aby si pro klíčky od vozidla přišel zítra ráno na oddělení a „ponechán svému osudu“. Druhý den pan starosta přišel za vedoucím oddělení střízlivý a v „bojovné náladě“ se stížností na šikanu ze strany policistů. Jaké však bylo jeho překvapení, když později uslyšel zvukovou nahrávku svého včerejšího zjevně opileckého a vulgárního vyhrožování. Policisté totiž nenápadně použili mikrofonu vysílačky, takže celé jednání bylo dokumentováno operačním důstojníkem okresního ředitelství na smyčce zvukového záznamu.
re appalacio
Dík za upozornění na taktiku jednání s více osobami. Je to opravdu důležitá otázka. Jak jsem ale již uvedl přímo v článku, nechci se pouštět do rozboru některých problémů z toho důvodu, že jsou tyto webové stránky veřejně přístupné. Opravdu nechci neoprávněné osoby „školit“ o některých taktických zásadách k zvládnutí obtížných služebních úkonů a zákroků. To platí i o „pětiminutových potížistech“. Doufám, že na tom se snad shodneme všichni.
