Lukáš Heinz Článek je naspán skutečně velmi pěkně. Já například sloužím na jednom MOP také jako územák a s lidmi jednoduše jednám asertivně, tedy tak, abych dosáhl toho co potřebuji s ohledem na okolnosti a postavení osoby s kterou jednám. Nicméně nedomnívám se, že ten styk s pachatelem je tak častá událost abychom se naučili nenaslouchat svým manželkám či přátelům, jednat s nimi autoritativně a nebo dokonce k tomu, abychom tak jednali i s poškozenými. Zadržený pachatel není tak častá věc ani tady v Praze, pokud mám střílet od boku tak typuji, že na 25 poškozených (činem neznámého pachatele) připadá asi jeden zadržený a to zpravidla jako řidič motorového vozidla, buď opilec nebo maření.
Naše práce a to i s poškozenými je psychicky náročná, to Vám řekne každý psycholog, že vše zanechává odezvu. O to horší je pak když dlouhodobě nevidíte koncepci Policie jako smysluplnou. Myslím si, že většina kolegů je demotivována koncepcí Policie, je vystavena stresu z povolání, ale také většina kolegů má velmi malé znalosti potřebných zákonů, to vše při rozhodování působí negativně. Většina kolegů jsou lidé jako v jakémkoli jiném zaměstnání a pak k němu většina přistupuje jako k rutině a to nehledě na aktuální případ. Mám za to, že dost kolegů z toho všeho mají mindrák a někdy třeba nechtěně a někdy už možná i záměrně si své pocity vybijí na tom, kdo je po ruce, třeba na oznamovateli. Obecně tedy si myslím, že daleko více než jednání s pachatelem náš život ovlivňuje všechno kolem nás a pachatel je jen třešnička:-) Ovšem tohle platí pro všechny lidi, nejen pro policisty. Jde o to kdo dokáže být natolik uvědomělý a oprostit se od negativních pocitů a dokáže jednoduše pomáhat a chránit, samozřejmě v asertivním slova smyslu.
Myslím, že každý policista by měl mít aktivity, které mají s Policií jen málo společného a měl by být hodně ve styku s lidmi mimo Policii, protože při své práci potřebujeme zpravidla vždy zdravý selský rozum.
