Jak můžete být K*RVA všichni tak slepí? D*MENTI napadájící jeden druhého! Každý jen vykřičený názor! Vlastně možná máte hodně společného s pohádkou kterou Vám odvykládám a uvědomíte si, jak moc jste skutečně jen tupé ovce a chamtivé dohadující se svině..
Byl nebyl jeden národ a dost možná byly nebyly všechny národy. A ten národ měl zastupitelskou demokracii a zastupitelé odhlasovali vznik národní centrální banky. Jestli to bylo z vůle lidu, vůle boží, vůle lobistů nebo vůle nějaké jiné skryté strany, to už dnes nikdo neví. Tato banka nebyla spravována státem, byla pouze pod jejím dohledem. Tato banka však dostala obrovskou moc. Tedy moc nad všemi penězi. Jiné banky si od ní směli půjčit peníze, které centrální banka jednoduše vytiskla, podmínkou bylo uložit do centrální banky desetinu jako rezervu. A tak vznikly dluhy. A protože banky mohly vkládat větší a větší rezervy, všechny peníze se stali penězi dlužnými. Centrální banka samozřejmě patřila lidem toho národa a tak za půjčení peněz jiným bankám požadvala úroky. Aby banky mohli splatit své dluhy a úroky, začaly investovat, zjistily ovšem, že investice nepřinesou zisky pokud se nedostanou peníze k lidem, kteří by je utráceli za jejich investice. A tak se rozhodly vydělat tak, že lidem půjčí peníze, aby je mohly utratit na jejich investicích a zároveň budou požadovat také nějaký úrok. Přestože banky měli možnost čerpání peněz takřka neomezenou, lidé nikoli.
Lidé byli zpravidla odkázáni na své zaměstnavatele. Zaměstnavatele měli také své závazky vůči bankám a vůči svým investicím. Čím více peněz bylo v oběhu, o to větší dluh společnosti se jednalo. Ve společnosti, která byla natolik vyspělá, že jediný člověk nemusel trpět hladem, nedostatkem pitné vody, čistým vzduchem, bezpečím, domovem, přáteli a blahobytem, najednou vznikl boj o to, kdo nebude mít dluh. Ačkoli všechny peníze byly dlužné.
Jak že vznikl ten boj o dluh? Lidé, stejně jako zaměstnavatelé museli splácet své závazky bankám, a protože množství peněz v oběhu bylo omezené, občas se stalo, že někdo přišel o všechen svůj majetek nevhodnou investicí, občas se stalo, že někdo někoho podvedl, okradl, občas i zabil, mysl lidí se upnula k penězům více než k tomu co je příčinou těchto stavů. Jak museli lidé i jejich zaměstnavatelé rok od roku splácet své vyšší a vyšší dluhy včetně úroků, vnitřní nepohoda se zvyšovala, tlak a konkurence o to kdo nebude mít dluh se zvyšovaly.
Banky mnoucí si ruce jak se jim navrací investice a ještě vydělávají větší peníze i na půjčených penězích zahájily půjčkový boom, začali půjčovat každému kdo si jen řekl. Schopnost splácet neřešily. Množství peněz v oběhu mezi lidmi a zaměstnavateli bylo omezené, všechny tyto peníze však byly dlužné a to s povinností splatit úroky. Lidé neměli dost peněz, aby utráceli za investice (zboží a služby) bank i svých zaměstnvatelů. Lidé se zlobili na zaměstnavatele, protože propouští, protože lidé dost neutrácí za jeho investice, zlobili se protože jim snižoval mzdy. Zaměstnavatele se však snažili zachránit zisky, aby mohli splácet své dluhy a museli se snažit aby jejich zboží a služby ještě někdo koupil. Každý viděl a řešil pouze svou aktuální situaci. Ale čím dál tím více zaměstnavatelů a lidí samotných se dostávalo do stále rychleji se utahující smyčky, nebyli schopni splácet své závazky, ať už z důvodu nezájmu o zboží a služby nebo jak se stávalo u jednotlivců zvykem z důvodu žádného příjmu, bez zaměstnání. Technologická vyspělost také vzrostla a tak mnohé práce místo drahé lidské síly zastali stroje a strojové zpracování. Celá odvětví výroby, která zastávali tisíce lidí nyní zastalo pár kilowatt elektřiny.
Zastupitelé národa byli nuceni vynakládat vyšší výdaje na sociální dávky lidem, které „něco“ připravilo o všechno. Ostatní stále pracující lidé začali na tyto lidi pohlížet jako na flákače a vyžírky, a to protože i jejich situace v boji o dluh se neustále zhoršovala. Lidé hledali viníka, vinili zaměstnavatele, vinili zaměstnavatele, vinili ty kdož byli odkázáni jen na sociální dáky, vinili také politiky. Z velké a dlouhodobé dušení nerovnováhy mnoho lidí onemocnělo. Náklady na provoz státu rostly spolu s náklady na sociální a zdravotní péči občanů národa. Do toho přiletěli arabové, řkouc „smrt bezvěrcům!“ a naletěli si to do dvou nejvyšších a nejhůře vydělávajících budov v celém národě. Strach z terorismu rozjel další závody a náklady ve zbrojení. Vlastně náklady na zbrojení přes veškeré problémy několikanásobně vzrosly –lidé si mohli připadat jako by se měla začít válka jak extremní tyto náklady byly. Jestli se jednalo o vůli lidu, vůli boží, vůli lobistů nebo jen vůli jiné skryté strany se můžeme už dnes jen domnívat.
Ekonomie tohoto národa pokulhávala a to z důvodu, že lidé byli bez práce, přitom měli dluhy, zaměstnavatele neměli odbyt, přitom měli dluhy, náklady národa stoupaly a přitom měli dluhy. A tak také vzniklo náramné prostředí pro korupci, zastupitelé národa si přilepšovali na státních zakázkách. Ale ani to všechno nebylo původem těchto dluhů. Společnost národa se však nechtěla vzdát, kdo měl mnoho chtěl mít víc, kdo měl něco nechtěl o to přijít, chamtivost, zloba a nenávist ovládla společnost tohoto národa jinak kdysi mírumilovných lidí. Lidé byli lhostejní a za viníka si každá sociální skupina určila někoho jiného, lidé bez práce označovali za viníka zaměstnavatele, lidé s nízkými příjmy označovali za viníky sociální systém a zaměstnavatele, bohatí lidé označovali za viníka sociální systém, všichni pak označovali za viníky i neschopné politiky. Přitom žádný jeden z nich si nevzpoměl na začátek tohoto příběhu. POČÁTEK toho všeho, PŘÍČINU.
Lidé ikdyž došli krátkého uvědomnění, dál je jejich chamtivost hnala v boji o to nemít dluh a nedokázali se projevit jako lidé. Všude byli jen dluhy a dluhy, úroky z nich rovněž.
A tak když lidé nebyli schopni splácet své zvazky bankám a investice bank do zaměstnavatelů, jejich produktů a služeb byly čím dál tím nejistější, banky si najmuly externí vymáhací agentury, aby z lidí nějak ty peníze vyždímaly! Lidé začali přicházet o domovy, přicházeli o všechno, majetek bank se zvyšoval, protože to nebyli peníze (dluh) co mělo hodnotu a co si lidé půjčovali, ale majetek měl hodnotu. A tak se stalo, že majetek od nejchudších se přesunul k nejbohatším. Jenže chudých a chudších bylo díky uváděnému stále více. Zpočátku tempo zadužování nebylo tak výrazné protože banky lili více a více dlužných peněz do oběhu. Však s tím jak začali krachovat jednotlivci i celé společnosti, banky si řekly „pozor, nejisté investice, nejistá návratnost“, tak kam investovat ty peníze které se nám vrací? A hle národ je na tom velmi špatně a nabízí nám dluhopisy, a tak všechny banky, pojišťovny, penzijní fondy a kdo ještě měl nějaký peníz začal kupovat dluhopisy národa, národní dluhy každého z občanů, proto aby byl zajištěn sociální a zdravotní systém a samozřejmě aby se mohlo také dále zbrojit.
Zastupitelé národa uvědomujíc si neschopnost národa splatit dluh, přistoupili k razantnímu kroku šetření na mzdách lidí potřebných pro chod národa, mnohé své zaměstnance vyházeli ze zaměstnání z mnohých chudých udělali ještě chudší, a z ostatních jen chudší. Jejich řešení však nedokázalo pokrýt ani úrok z již vzniklých dluhů na státních dluhopisech. Jaké tedy bylo jednoho dne rozčarování peněžních institucí mající důvěru v národ a v to, že se všechno spraví? Banky, pojišťovny, penzijní fondy a další, měli čím dál tím nižší návratnost investic od lidí a zaměstnavatelů, jediný kdo sliboval byl národ, stále potřeboval víc a víc, aby mohl vyplatit dluhopisy u niž došla lhůta a potřeboval tak vypsat a prodat dluhopisy na tyto dluhopisy i na úroky z nich, které jsou jedny z nejvyšších. Pro banky nejjistější investice, národ přece nemůže zkrachovat a pak tu máme přece ještě mezinárodní měnový fond, ten přece musí národ spasit. Banky však nevím jestli z vůle lidu, z vůle majitelů či z vůle jiné skryté strany byly slepé k tomu, že všechny národy světa v obdobné situaci se nacházely a tedy mezinárodní měnový fond nemohl všem pomoci. A tak když padlo několik cizích, „och tak hloupě hospodařících národů“, mezinárodní měnový fond se vyčerpal, tak banky řekly prrr, vracejte, my také existujeme na základě profitu a máme své závazky, tak vracejte vracejte, národ začal šetřit drasticky, začal si půjčovat od centrální banky v obrovském, infalce dosáhla meze kdy veškeré peníze byly nepoužitelné k jakékoli investici. všichni věřitelé národa zkrachovali. Navíc zahraniční investoři do dluhopisů národa, přiložili na krk národu celému. Národ ovládla panika a chaos, protože nebylo směnného platidla, města zažila horší scénář než Bagdád pod taktovkou Sadáma. Jediné co přineslo pořádek bylo vynucení silou. Polovojenské policejní jednotky a armáda do které se tolik investovalo se staly vládnoucí silou pod taktovkou těch kdož nechali jinak stále prosperující národ, bez hladu, bez žízně, bez strachu, zkrachovat. Lidé příšli o všechno, umírali v občanských nepokojích po desetitisících. Nastal pravý okamžik ustanovit Nový světový řád – New Word Order.
"Nikdo není tak beznadějně zotročený jako ti, kteří falešně věří, že jsou svobodní." J. W. Goethe
Ty které vidíte se satanistickým gestem na fotografiích, jsou součástí skupiny Bilderberg, jsou původci systému FED neboli centrálních bank, jsou to špičky všech světových a strategických institucí, jsou to ti, kteří mají vše pod absolutní kontrolou. I vás.. ..budete dál lhostejní a chamtivý, pak Vám ten osud patří!
J.F. Kennedy zemřel když se proti nim vyslovil!!
“Celý svět stojí proti monolitické konspiraci, která se opírá hlavně o skryté prostředky, aby šířila sféru svého vlivu – zakládá se na infiltraci namísto invaze, na podvratné činnosti namísto voleb, na zastrašování namísto svobodné volby, na partyzány v noci namísto armád ve dne. Je to systém, který upsal velké lidské a materiální zdroje do budování pevně upletené, vysoce efektivní mašinerie, která kombinuje armádní, diplomatické, zpravodajské, ekonomické, vědecké a politické operace .”
John F. Kennedy
"Problémy světa nemohou vyřešit skeptikové a cynici, jejichž obzory jsou omezené viditelnou realitou. Potřebujeme muže a ženy, kteří dokážou snít o věcech, které nikdy nebyly." John F. Kennedy
"Neptejte se, co vlast může udělat pro vás, ptejte se, co vy můžete udělat pro vlast." John F. Kennedy
Takže hodně štěstí lidi!
