Samozřejmě že rasismus v čr je. To nepopírám.
Ono nezáleží jenom na práci ale také na vzdělání. Od toho se většina věcí odvíjí. Když do tebe budou od mala vtloukat že musíš studovat, dodělat alespon maturitu, tak tvůj život půjde jiným směrem než když ti bude stačit vylízt základku. Ale těmto základům tě musí naučit doma, člověk musí mít nějakou motivaci, podporu. A to se v romských rodinách moc nevidí. A bohužel tento přístup jde z generaci na generaci. A je jen velmi málo vyjímek co se vymykají. Já milý Denvere rád pomůžu svému soukmenovci. Dokonce velmi rád. Těší mě když ode mě potřebuje někdo radu, pomoc. Ale těchto lidí je málo. I přes to však nepřestávám doufat v lepší zítřek. Ale na rovinu doby kdy jsem chodil a sám se nabízel jsou dávno pryč. Většina lidí se otočila zády. Sedmím rokem vedu kroužek kde mám 12 romských dětí a řeknu ti že domluva s některými rodiči je velmi ale velmi obtížná. U nás je nikdo nediskriminuje, jsou mezi svými, a i přes to je těžké dodržet harmonogram, domluvit se s rodiči na pevných pravidlech. Ve směs si dělají co chtějí. Ale ano jsou tam i rodiče, kteří jsou vděční za to že se jejím dětem někdo věnuje. Ale právě tyto rodiče jsou zaměsnaní a středoškolsky vzdělaní. A zase se to opakuje. Je to začarovaný kruh. Ale snažím se Denvere, snažím. A svému bližnímu pomoho rád ale musí ten člověk chtít a vážit si toho.
