Zavinění jako obligatorní znak trestného činu musí v případě trestného činu pomluvy zahrnovat skutečnost, že údaje sdělované obviněným jsou nepravdivé a současně způsobilé značnou měrou ohrozit vážnost osoby dotčené pomluvou. V případě trestného činu pomluvy podle § 206 odst. 1 tr. zák. postačuje existence nepřímého úmyslu podle § 4 písm. b) tr. zák. Vždy je však třeba rozlišovat mezi konstatováním objektivních skutečností a konstatováním - vyjádřením vnitřního vztahu obviněného k povaze šířených údajů, neboť zavinění je vnitřní psychický vztah pachatele k podstatným složkám trestného činu a je vedle složky vědění vybudováno i na složce vůle, která zahrnuje především chtění nebo srozumění.
