ANDRAS [
2013-01-11 23:50:44]: Já za elementární neznalost považuji spíše řazení Rakouska-Uherska do 18. století. Rovněž mě mrzí, že chudákovi Franzovi upíráš titul císaře. Měl ho totiž hned dvakrát. Nejprve Svaté říše římské národa německého, po vítězství Napoleona pouze císařem rakouským.
Jinak nevím, z čeho usuzuješ, že je nepřesné nazývat Němce Němci...:-)) Formálně byl František II. vládcem území dnešního Německa. S loayalitou to nemá nic do činění. Jeho vláda v "Německu" byla formální, protože toto území bylo značně roztříštěné a sjednotit se ho podařilo (částečně i díky Napoleonovi - založil Rýnský spolek) až v roce 1871 po vítězství v bitvě u Sedanu pod nadvládou Pruska, které rovněž o čtyři roky dříve na hlavu porazilo rakouské vojsko v bitvě u Sadové a tak v podstatě začal rozpad Habsburské monarchie. Druhým hřebíčkem do rakouské rakve byl právě vznik Rakouska-Uherska v roce 1867, kdy si Maďaři po porážce v již zmíněné prusko-rakouské válce vynutili dvojstátí.
Tím si Franz Josef také nakakal do kalhot, protože naštval Čechy, kterým došlo, že již v podstatě nežijí ve státě s převahou slovanského obyvatelstva a navíc začali usilovat o trojstátí. Když se ještě německé obyvatelstvo Českých zemí začalo obracet k velkoněmecké ideji a přidaly, byl to problém jak pro Rakušany, tak pro Čechy, kteří by při její realiazaci zanikli. Vše rozhodla až I. světová válka, která naštěstí pro Čechy skončila vítězstvím Dohody, protože v případě vítězství Centrálních mocností hrozilo naplnění velkoněmecké myšlenky, protože Rakousko-Uhersko v čele s Karlem I. bylo už jen pouhou loutkou císaře Viléma. Vše, za co Češi celé 19. století bojovali, by bylo ztraceno. Jen Československo nás zachránilo. No a co zachránilo nás, to udělalo z českých Němců nespokojenou menšinu.
Neuč orla létat Andrasi...;-)
