Z čeho jako? Z takto jasného případu? To já se tady zase zopakuju a napíšu, co mi vyprávěl starý četnický veterán, v roce 1947 vyhozený od četnictva bolševikem bez náhrad i důchodu a něco přidám:
Jako mladý četník pan Rajskup nastupoval svoji úplně první službu v Lanžhotě, kde zrovna byly hody. Bylo to ve třicátých letech minulého století. Jasný problém, dneska poslání četníka na smrt, tehdy se to bralo jinak, četník měl obrovskou autoritu. Netrvalo, říkal, ani dvě hodiny a už telefon, že se to na sále bije. On byl ve službě sám. Úplný nováček. S sebou měl svoji karabinku a hafl ostrých. Dobří to přátelé! Přijel na kole na místo, uprostřed sálu hromada, obešel celou tu zápasící chobotnici, přišel k muzikantům, kde vylezl po schůdkách na pódium.
Nechal zahrát tuš, banda se přestala mlátit, on se postavil k mikrofonu a pravil něco jako: "jménem zákona, tuto zábavu tímto rozpouštím!" Na to sundal z ramene karabinu, namířil ji proti davu a natáhnul závěr!!!!
Říkal, že tedy bohužel, nastalo co nějak nečekal, dav poněkud na toto vyvalil východové dveře i s futrama, ale od nadřízených dostal pochvalu za řízný zákrok a sjednání pořádku ve velmi složité situaci.
Za toto byste dneska nebyli ani potrestaní, rovnou byste si vyzkoušeli slušivou vestičku u doc. Chocholouška, nebo byste mu dělali možná někdy za vzorné chování nabíječe!
Pan Rajskup uváděl ještě jeden příklad, kdy jeho kolega zasahoval proti rabiátovi, jak on říkal, který doma chtěl sekerou zabíjet ženu, až se pořádně sleje jak mužik. Kolega, zase sám, přišel k domku, nahlédl oknem do sednice a viděl, že chlap lapí u stolu a chlastá. Viděl, že sekera je hozená na zemi za stolem. Vrazil proto dovnitřku a neočekávaně chlapa lapl za límec, aby nemohl k sekeře, nůž zes tolu mu shodil na zem. Do té chvíle dobrý. Jenže došlo ke strkanici, kdy se mu chlap zakousnul do prstů levé ruky a jak to četníka strašně bolelo a nemohl vydržet, v zoufalství vytáhl šavli a pověsil chlapovi na ni za jeho zády kloubouk. Tzv. taktika zvaná "kloboukovka". Chlapa už neroztlačili.
Byl to i tehdy jasně nepřiměřený zákrok, odložili mu o rok povýšení. Čili docela dost peněz.
Četníci vlezli do obchodního domu a dostali se do oddělení s oblečením, kde se schovával pachatel. Pastička. Vyzvali ho, aby se vzdal, on neodpovídal. Nato jeden z četníků služební pistolí prostřelil řadu kabátů, které viděl, jak se pohnuly, i s chlapem na konci. Ten na místě lehnul a už nevstal.
A když se toho četníka ptali na to, proč střílel, řekl, že jasně zaslechl kovové cvaknutí jakoby pojistky na zbrani. Zákrok byl hodnocen jako oprávněný. To se stalo v roce 1999. Vyšetřováním bylo zjištěno, že to mohlo být cvaknutí kovového ramínka kabátu, do kterého drban strčil. Policista to ale nikdy nepřipustil, slyšel cvaknutí pojistky a jednal v NO. Drban zbraň u sebe neměl.
V časopise Zbraně a náboje bývaly svého času skutečné případy nutné obrany z Česka současnosti a tohle bych vám všem, poseroutkové, doporučil ke studiu, abyste věděli, že
"Neexistuje špatně provedený zákrok, ale jen špatně napsaný úřední záznam."
Zažil jsem situace, kdy zákrok zcela v mezích zákona skončil průserem jen díky idiociím napsaným do ÚZ debilem, co prolezl přes "psychotesty". Zažil jsem situaci, kdy jasně se bránící oběť byla trestně stíhána jen proto, že vypovídala zmatečně po časové ose událostí a idiot vyšetřovák to psal jak to slyšel, až u soudu ji z toho vysekal její obhájce, když řekl, že jeho klientka nemluví pravdu a vysvětlil, že klientka policajtovi vykládala blbosti, které v době, kdy musela jednat v NO, vůbec nevěděla, že mu ťápala prostě až později zjištěné věci.
Když jsme někdy probírali nějaký zákrok a že jsme mohli chlapa i zabít, často jsem slyšel něco jako: i hodinu bych musel vymýšlet, jak je možné, že poslední kulka mu šla přes hlavu a trčí ze stropu ve sklepě pod místem, kde chlap leží hlavou. :D
A zrovna tím máte pracovat vy - hlavou. Protože vy jste čeští četníci, ne tupá připosraná hovada, vy jste prostě někdo! Dokud tohle nebudete chápat a podle toho se chovat, budete jen poseři.
