JANKA [
2014-05-07 10:45:11]: A vo..vo...vo... tom to je! A tebe kdo pustil přes psychotesty? To je na úrovni tak třináctileté puberťačky. Pokud čteš co píšu, jak píšeš ty, tak musíš vědět, že jsem odmítl dělat spisy a kurvit statistiky, posral jsem si kariéru a dělal jsem pořád na obvodě územáře. Ale rád.
Za další: policajti si mezi sebou vždycky tykali, nevím co to máte dneska za móresy.
Odmítal jsem dělat čárečky a kamarádíčkovat se s dacany. To jsem vydržel dvacet roků. Bez prémií, bez osobního, padni komu padni a s kým myslíš, že se ti drbani kamarádíčkovali? Kdyby jsi tu práci dělala pořádně, už by jsi to věděla a nemusela by jsi obviňovat mě, že to vím já.
Nic jsem tím ovšem nedokázal, nic jsem nezměnil. Udělal jsem si neuvěřitelně zle. Společnosti jsem byl k tu k menšímu, tu k většímu, ale stejně jen k hovnu. Těch šestadvacet čistá jsem měl za soboty, neděle, noční a přesčasy, protože tehdy se tohle platilo. No a když se to platit přestalo, nezbylo z ekonomických důvodů než naučit se zase svoje řemeslo a jít zase makat hlavou i rukama.
To za prvé. Zadruhé, už se to nedalo vydržet psychicky. Prachy neprachy, stejně bych šel. Já jsem už nevěděl, který z předpisů vlastně platí a jak se co má psát a nebyl jsem sám. Taky tě to dostihne.
Až dokážeš v jedenačtyřiceti letech změnit fleka na jinou ale kvalifikovanou práci taky, otevírej si hubu. A až v osmačtyřiceti dokážeš nastudovat jiné řemeslo a změnit zase firmu s řádově o desítku vyšším platem, každý týden mě můžeš poslat doprdele.
Zatím jsi dokázala velké kulové. Ani když se přetrhneš, u policie v tomto stavu společnosti a firmy samotné nedokážeš vůbec nic stejně jako stovky snaživců před tebou a až se ti rozlepí oči, vyřídíš si to sama se sebou. Tak jako stovky nebo tisíce pitomců před tebou, co se snažili (vidíš jak ti fandím) nedokážeš nic mimo to, že si všechno poděláš. Mě to říkali taky: nejde to. No a co? No nejde to.
Až to vydržíš tak dlouho taky, určitě tě nenapadne mě nadávat, protože přesně toto budeš říkat taky. A podle toho co slyším, my jsme se měli ještě zlatě. Jsi mladá a hloupá, já jsem starý vůl. Ale nebude dlouho trvat a řekneš si: kudla, ten starý vůl měl pravdu, dyk to tak je. Až budeš mít před očima třetí pozůstalé, kterým budeš muset sdělit že se jejich nebližší nevrátí, začneš přemýšlet i o tom, jak tomu zabránit a pak uvidíš, jakou práci ve skutečnosti děláš a jak moc stojí za hovno a jak daleko je od práce policajta a jak moc lidem nesloužíš. Pak si stoupni před zrcadlo v mundůru jako já a mnoho dalších přede mnou a asi i za mnou a řekni si: kurva, tak co jsem? Děvka vedoucího, co mu flastruje důchodce po stovce za lékárničku nebo policajt?
