Michaelo, na otázku, zda jít, jako žena k policii, Vám můžu otevřeně odpovědět, ano, poněvadž rozhodně nemusíte mít strach, že by jste snad nezvládala učivo na policejních školách, výcvik sebeobrany a ostatní náležitosti, ve srovnání s chlapy.
Na co Vás ale ve škole ani nikde jinde nepřipraví, je duševní nápor, protože si uvědomte, že jdete pracovat zejména mezi chlapy a to je tvrdý oříšek sám pro sebe. Pracuji u policie 12. rokem a nejtěžší ze všeho nebylo získat autoritu u občanů, ale u kolegů a nadřízených. Jste pro ně zkrátka "jen žena" nejlépe pro vaření kávy, která, když ukáže, že umí, zná a má výsledky, má názory a dokonce své názory veřejně prezentuje, zraňuje jejich ješitnost, stává se nevítaným soupeřem, ať s nimi hodlá soupeřit či nikoliv. Jsou to zkrátka chlapi.
Né jen, že Vás po začátku vidí jako možný objekt ke sbalení, o dalších návrzích nemluvě, Vy jste k policii nenastoupila přeci coby "matrace" pro kolegy, odrážíte jejich nápor a výsledek? Jste pro ně buď namyšlená nebo pitomá, vlastně obojí. A jestli máte přítele, obrňte mu nervy, protože chlapi, to jsou teprve drbny a i to co nebylo rádi povídají pro vylepšení svého sebevědomí asi.
Pokud ale právě proto chcete jít mezi chlapy........ale to už je jiná kapitola.
Rachymu bych ráda odpověděla toto :
Oficiálně jsem jediná žena u nás na oddělení, ale "bab s pindíkem", co se opravdu bojí jít do zákroků, máme jinak dost. Nevím, do které kategorie patříš tedy Ty, ale kvůli takovým to "chlapákům" se nám, ženám, rozhodně lépe neslouží....
