Mě v článku překvapuje ta odvaha. Porovnávat nás s uvedenými zeměmi. To snad ne. Z nich ze všech jsme se mohli srovnávat tak před 15 lety s Estonskem a to ještě jen některých směrech. Fungování policejního aparátu mezi ně rozhodně nepatřilo. Třeba bezdomovce na nádraží tenkrát vyřešila sama nějaká CBS aniž by na to potřebovala násilí nebo policii.
Mezi řádky je třeba přečíst, že se tímhle systémem většinou chrání domorodci před přistěhovalci. V případě Estonska hlavně Rusové, jinde opravdoví přístěhovalci. Rozlišit zločince je o hodně snazší než v Čechách, kde značnou část kriminality tvoří takzvaná kriminalita slušných lidí. Příležitostně krade prostě kde kdo.
Další problém je důvěryhodnost policejního sboru. Po té sérii reforem je to opravdu žalostný pohled. Když se zamyslím nad zdejším obvodem, z cca 20 lidí bych mohl spolupracovat tak se třemi a to ještě nejde hlásit každému všechno, protože kradou jejich příbuzní nebo chráněnci a ti samozřejmě dostanou echo i se jménem oznamovatele, sotva o ně začne být zájem. Třeba zdejším dvěma obvoďákům je škoda hlásit cokoliv. Štěstí, že jsem s nimi sloužil a vím, co jsou zač.
Ve velkých městech, kde by tohle mělo největší cenu, je navíc policie tak přetížená, že je schopná maximálně tak sebrat známého rovnou z ulice. Co je potřeba jen trochu vyšetřovat, nestíhá ani odkládat. Natož potom se něčemu věnovat.
Chtít něco po veteránech ve chvíli, kdy stát neplní své závazky a daní výsluhy, je vyloženě drzost. Ale jsme v Čechách, takže čemu se divit.
