Všechny tebou popsané případy hromadných vrahů mají jedno společné: nevšímavost nebo spíše toleranci veřejnosti k zločinu. Když sám kradu, je mi prostě podivín dělající něco nelegálně sympatický. Je na té "mé" straně. Policie je na té druhé.
Všem těmto případům šlo při troše všímavosti zabránit tak, že by se veřejnost ani nikdy nedozvěděla kdo to ti lidé byli. Jeden by dělal Napoleona, druhý Neptuna a další různé další postavičky - ve svých celách.
Policie nikdy nestála, nestojí a stát nebude na každém rohu, říkali moji staří. Bez lidí jsi jako četník absolutní nula. Lidi bez tebe absolutní ovce. Problém je, že ty si to jsi schopen uvědomit, lidi uvědomit musí NĚKDO. Ale kdo? No územáři. Ti musejí vzít lidem jejich pocit falešného bezpečí plynoucí z pouhé neinformovanosti, (policie hrající si na svém vlastním písečku) ti musejí veřejnost ve svém rajónu "nasrat" a přimět je k dobrovolné spolupráci. Samozřejmě, zdaleka ne všechny, stačí jich pár slušných, ale jistě všichni kolegové, kdo měli svoje důvěrníky vědí, o čem mluvím.
Začíná se od mravenčí práce dole, ale podporované to musí být shora. U PČR dnes jasně nemožná věc.