SANTIAGO-SAN [
2016-02-26 10:07:54]: USA je osvícená země, ke které máme tendenci vzhlížet a napodobovat a která donedávna byla považována za vzor demokratického státu.
Je dost špatných zedníků stejně jako kvalitních policistů, zedníci však nezaujímají (a nezneužívají) pozici autority a nehrají si na to, co nejsou. "Pomáhat a chránit?" Pokud byste sloužili pod heslem "Prevence a Represe," uznám, že kvalitně vykonáváte to, co slibujete.
Když se znovu vrátíme ke světlému vzoru USA. Mezi chlubením se, jak jste efektivně zastrašili delikventa (viz příspěvky zdejších uživatelů-policistů) a úderem pěstí je rozdíl kvantitativní, nikoli kvalitativní. A že by se do diskuze vložil zkušenější kolega trochu své kolegy usadil? Ani ho nenapadne! Je příliš zaneprázdněn shazováním jiného kolegy, který se odváží oponovat, že tak by to fungovat nemělo.
Věc se má tak, že občan vás vnímá, jak se prezentujete - jako represivní aparát. Presumpce neviny? Napřed dokaž, že jsi nic neudělal, pak se s tebou budeme bavit. A nekecej nám do naší práce. Pokud jsi nic neudělal, nemáš se čeho bát. Vážně? Kriminalista G. Bruch, který vyslýchal tisíce lidí, říká: Za dobu své praxe jsem se nikdy nesetkal s tím, že by člověku pomohlo, když se baví s policií. Toť k radě "neodpovídat na otázky."
Proč se soustředím na vás? Ostatní instituce fungují (politiku v potaz nebereme, nad ní každý dávno zlomil hůl). AČR? Funguje. Zedníci? Fungují. MP? Funguje. Vy? Cca na 50%, když budeme velkorysí.
Je to osobní? Samozřejmě! Jak jsi jistě mohl vytušit, k policií jsem se hlásila. Proč jsem dělala takovou věc? Měla jsem tu čest jednat pouze s MP a tam jsem viděla efektivitu, "pomáhat a chránit" v praxi. Proto jsem upřímně nechápala, proč občané na policií nadávají. Dokud jsem se nepodívala na vás. Zpočátku jsem nemohla uvěřit, že zde může být takový rozdíl v přístupu. Proto jsem se na vás rozhodla podívat blíž (viz můj prvotní inzerát zde - no jo, no jo, co ale má člověk dělat? Nemůže si přece k vám zajít na stanici a požádat o zapůjčení si jednoho z vás za účelem psychoanalýzy). Došla jsem k závěru, že mají pravdu občané.
Všechny do jedné kupy neházím. Výjimky jsou, bohužel těch je menšina.
Dělat osvětu? Mám lepší věci na práci. Je nicméně důležité zjistit, v čem je problém a nalézt řešení. Občan se interakci s vámi vyhnout nemůže, proto schováváním hlavy do písku se nic nevyřeší. Problém je váš přístup a z příkladů ze světa vidíme, že to může být mnohem horší, pokud dostanete carte blanche. Jako obecné řešení vidím nutnost pro občany znát svá práva a nebát se říct svůj názor. Rada "neodpovídat na otázky," je při komunikaci s vámi nad zlato. Další užitečnou věcí je mít po ruce dobrého právníka, pro všechny případy (toho si bohužel každý pořídit nemůže, bohužel). Osobně dodám, že v případě nutnosti budu v 99 případech ze 100 volat "156." Převychovávat vás? To je nevděčná práce s minimální nadějí na pozitivní výsledek. (Kdybych ale skutečně byla v politice a měla tu pravomoc, podřídila bych vás plně armádě, která by vás snad něčemu kloudnému naučit dokázala a byl by klid).
