Opět se zde objevilo po delší době zajímavé téma. Nedávno zde byl překlopen článek o nástr. výbušných systémech (NVS). Vzhledem k tomu, že jsou krajské správy PČR samostatnou „ekonomickou „ jednotkou, je možno nalézt na pracovištích OKTE různé typy detektorů kovů. Také na intranetu existuje dost velká komunita hledačů pokladů. Původní polské vojenské minohledačky W3-P (W4-P) byly centrálním nákupem nahrazeny v 90. letech min.století, detektorem kovů čs. výroby Discoverer TM-91.Tento detektor je stále na některých pracovištích PČR. Rovněž je používán v civilním sektoru při geofyz.činnosti. Pracuje na principu pulzně-indikčního systému řízeného kristalem. Je opatřen diskriminátorem k potlačení mineralizace horniny. Lze s ním úspěšně hledat vodivé magnetické i nemagnetické předměty i pod vodní hladinou. Podle druhu práce je možno vybírat ze tří cívek (130 mm – 500 mm) které jsou v soupravě. V „normální“ hornině lze s tímto detektorem najít kovový kotouč o průměru 10 cm (tl.min.1 mm.) v hloubce 100 cm. Má sice analogové měřidlo, ale časem se dá rozpoznat i hloubka uloženého předmětu(i podle zvukové signalizace). Detektor TM-91 je univerzálnější než digitální detektory řady Garret, TYG, GT apod., jejíchž předchůdci byli určeni především k hledání nemagnetických kovů ( zejména ztraceného zlata) na přímořských plážích. Nevýhodou čs. detektoru je jeho váha (něco přes 2 kg), plandající se skříňka na krku, a nepraktická teleskopická násada. Detektory se využívají také při ohledání místa činu (např. při hledání vystřelených nábojnic, klíčů apod.). U menších předmětů záleží také na lokalitě kde je předmět dohledáván. Např. v “ pokrušnohoří“ jsou detekovány často i horniny (bohaté na barevné kovy), které nejde eliminovat ani s použitím diskriminátoru (pak užse zase nedetekuje ani nábojnice). Lze souhlasit s kolegou níže, že pyrotechnický výjezd dost často vyjíždí i na tlakovou nádobku k hasičáku nebo sifonové kyvetě, v domnění, že se jedná munici. Policejním „nevojákům“ z terénu by se jistě hodilo něco málo osvěty na toto téma, neboť působení „neministra policie“ se personálně nevyhnulo ani pyrotechnickým pracovištím. Získání pyrotechnického průkazu je teprve slabý teoretický začátek. Jak je zde uvedeno, dříve nebo později narazí hledač pokladů na trofejní munici některé z válek, příp. po sovětské nebo naší armádě. Někteří si munici ponechají (cca do ráže 20 mm.), jiní nález oznamují na PČR. Vzhledem k tomu, že se jedná o fandy, tak často oznamují i co našli za munici a mají i solidní znalosti této problematiky. Třetí skupina raději granáty, příp. dělostřeleckou munici opět zahrabe, neboť netouží po publicitě a sepisování protokolu, event. vysvětlování hajnému co v lese dělal. Ponechám li stranou tr.stíhání za nedovolené ozbrojování (nebo přestupek), tak pro nálezce může být nebezpečný už i náboj do Mauseru K 98 (nebo Mosina) vyrobený k sabotáži – destrukci zbraně, neboť rozlišovací markanty jsou ji nečitelné. Pro zájemce kteří chtějí hledat munici profesionálně (provádět sanaci území- stavebních parcel) již několik let existuje rozšíření zbroj. průkazu na písmeno „F“- provádění pyrotechnického průzkumu.
