Abych byl uprimny, tak zpocatku to byla spousta idealu. Uz tak nejak od malinka, jsem se snazil stat na strane tech slabsich, co se nemuzou branit sami. Kdyz se hralo na cetniky a na zlodeje, tak jsem byl vzdy na strane zakona, i kdyz se hralo na indiany, tak jsem chtel byt serif. Postupem casu jsem uvazoval, jestli se zivit rukama, kdyz jsem manualne zrucny, nebo zkusit delat praci o ktere jsem vzdycky snil. Nakonec to vyhrala PCR. Ne proto, ze bylo spatne pracovni uplatneni. Opustil jsem praci, kde jsem bral na hodinu tolik, co si dnes vydelam za cely den. Ale sveho rozhodnuti nelituju. Je to jina pracovni napln, i kdyz je fyzicky i psychicky narocnejsi. Postupem casu mi ubylo par idealu, ale porad si myslim, ze pokud chces delat tuhle praci dobre, tak dobre delat jde. Na druhou stranu, kdyz si prectes nekolik prispevku v tehle diskuzi, nejspis nabydes dojmu, ze opravdu neni kam se hnat. Na jednu stranu je to pravda, ovsem kdyz budes mit stesti, jako ja, tak se dostanes na utvar, kde za tebou stoji velitel a parta kluku se kteryma delas, je jako tvoje druha, vetsi rodina, a to se pak dela lip nez kdekoliv jinde... Ani nevadi, ze uz nemas tolik idealu, jako kdyz nastupujes, tahle prace te proste chytne. A neni nic krasnejsiho nez chvile, kdy treba osmdesatileta babicka vyskoci radosti, kdyz ji vracis kabelu, kterou ji hodinu pred tim ukradli dva mlady drbani. Jsou to chvile, kdy prestanes myslet na to, s jakyma hruzama se vecne stykas, ale celym telem citis, ze delas spravnou vec. Proste ma tahle prace urcity kouzlo, ktery nepoznas, driv nez si ji vyzkousis.
