..., nejsem z těch kolegů, kteří slouží u sboru 10 let a více, ale dobře si vzpomínám, co jsem před sedmi lety musel všechno udělat a podstoupit, abych mohl k naší "firmě" nastoupit. Moc by mě zajímalo KDO a za jakých okolností rozhoduje o tom, zda přijmout toho či onoho do našich řad. Když vezmeme k úvahu efektivnost náborové kampaně MV (tedy pana Langra) a hlavně její zpracování a prezentaci, myslím si, že zaujala přesně tu věkovou kategorii, která v tom reklamním spotu vystupuje, tedy především děti. Bez urážky těch, kteří se rozhodli jít k policii, protože pro ně toto zaměstnání je posláním nebo rodinnou tradicí, každý jsme někdy někde jednou začínali a učíme se přece celý život. Myslím si ale, že každý správný policista z přesvědčení, říkejme mu třeba "srdcař", právem zapláče, když ráno po příchodu do práce uslyší od svého nadřízeného mimo hromady jiných úkolů také,:" ..., a stav se na ředitelství, na personálním vyzvedneš pět nováčků ....", o to větší jsou pak jeho slzy, když je uvidí. Později si sice může oddechnout, protože dredy nového kolegy sahají jen po ramena a ne až k zadku a dírky po módních doplňcích v obočí a nosu přece časem zarostou.
Potom se z nově příchozím policistou několik dnů míjíte ne chodbách oddělení ve chvílích kdy si jde zakouřit, aby si odpočinul od stohů sběračů IAŘ, které mu dal nadřízený k přečtení, protože na něj zrovna nikdo nemá čas; do chvíle než stráví 3dny v tolik populárním a ospalém "ŠUPu", kde by jej za tu dobu měli naučit manipulovat s předmětem, který jej bude po celou následující dobu služby provázet, s předmětem, který může zabít, se zbraní. A potom? "Nejsou lidi, takže dneska budeš sloužit s předškolákem." ...., prohlásí šéf a z výkonu na ulici se rázem stává starost o to aby jste se večer vrátili z ulice oba ve zdraví, tedy péče o někoho, koho vlastně vůbec neznáte, nevíte jak se zachová a navíc policejní práci zná jen z amerických filmů. Takže krom své práce se srdcař proti své vůli stává vlastně tatínkem. Ale vlastně ne na dlouho. Vždyť vedoucí už má jistě na stole rozkaz na vyslání nováčků do školy na ZOP, určitě už tam někde v těch hromadách papírů musí ležet.
Rok se sejde s rokem a když má srdcař štěstí a nepotká se z nováčkem už po devíti měsících na tzv. řízené praxi, která se odehrává zpravidla na mateřských útvarech nebo odděleních hlídkové služby, po závěrečných zkouškách a tedy 12-ti měsících na ZOPce, je nováček zpět na útvaru s cejchem plnohodnotného policisty. WWWooowww, to jsem se ti tam na té škole toho ale tolik naučil, snaží se dokázat nováček srdcaři jak má zmáklou teorii, kterou mu prezentovali lektoři pořádkové služby na učebnách. Ti lektoři, kteří byli na ulici tak dávno, že kdyby jim chtěl někdo vykládat co všechno a jak se změnilo, jaké jsou "pašíkovské inovace a metody", bylo by toho tolik, že by sám nevěděl kde začít. Pro povzdechnutí nutno upozornit na fakt, že na naších školách učí taktiku služebního zákroku lektoři, kteří nebyli v přímém výkonu služby nikdy.(pozn.aut.:na druhou stanu víme, že máme pár čestných vyjímek v řadách lektorů taktiky a tělesné přípravy; všichni je známe a proto netřeba jejich jména uvádět).
Takže nováček vyráží s menším či větším nadšením do ulic, máme-li tedy zrovna to štěstí a nedostali jsme na útvar nováčka, jdoucího k policii jen a jen ze sociálních důvodů, protože přece,:"... když nemůžeš najít práci, jdi k policii, tam berou pořád, je přece plná televize toho jak pořád odcházejí ..." ..., říká otec doma synkovi, který před rokem úspěšně odmaturoval na hnojárně.
Nováček je tedy první měsíc ve výkonu a tu nastupuje na scénu i vedoucí funkcionář. Je spodivem jak často mu teď volají, v lepším případě, jen z O(S)VK, co to ten nováček zase provedl? A jak to tam vlastně bylo? A co se vlastně stalo? Tu opět zapláče srdcař, trávící čím dále více času psaním různých vyjádření k tomu či onomu služebnímu zákroku, při němž nestačil včas nováčka upozornit na to či ono nestandardní počínání.
Vždyť všichni co jsme z ulice a děláme svou práci poctivě, jsme už narazili; anebo jsme už aspoň slyšeli; o vykutálené dvojici pražáků, která si pořídila živnost z toho, že žaluje MV resp. polici o nemalé částky, za pochybení policistů při služebních zákrocích. A všichni víme, že tito dva "experti" se se svými spory odvolávají až k Ústavnímu soudu. O kolik peněz asi zase vnitro přijde až pan H. a pan Š. s kamerou při zákroku narazí třeba právě na našeho nováčka. A zase si fňukneme, že vnitro o panu H. a panu Š. ví už roku 1999 a není schopno s tím nic udělat.
Závěrem tedy sečteno a podtrženo. Kvalita z našich řad ve větších či menších vlnách stále odchází. Kdoví, zřejmě proto, že ji neumíme patřičně ocenit míří naši zkušení kolegové do privátního sektoru a vědomky či nevědomky se vlastně později stávají našimi soupeři, kteří pak narážejí na naše nováčky. Díky těmto nerovným soubojům "naše firma" jen platí a platí za různá pochybení a v případě dobře načasované medializace také ztrácí svou prestiž a vážnost, které už má tak jen poskromnu.
Srdcař se stále více místo na ulici zavírá do kanceláře, POKUD NĚJAKOU MÁ, a v rámci snižování administrativního zatížení policistů v přímém výkonu služby, které nám náš nejvyšší tolik sliboval, se prokousávají stohem ZPPP, NPP, RPP a jinými IAŘ nižších úrovní velení, kterých je tolik, ale tolik, že se je stejně nikdo nikdy nemůže naučit.
Neměl by se už někdo trošku zamyslet???
