Dobrý den, navazuji na shora uvedený dopis. Bohužel mě se stalo to samé, ale v obráceném pořadí, bohužel vše probíhalo zcela jinak. Po roce a půl se během jednoho měsíce chlapec rozhodl, že mě vyhodí. Vyhodil mě bez všech věcí na ulici. Šla jsem spát do kanceláře a ke svým věcem jsem se bohužel dostala velice sporadicky a navíc, když už tato situace nastala, rozhodl se během minuty změnil názor a vyhodil mě znovu. Bydlela jsem tři měsíce u kamarádky a o každý kousek jsem se musela doprošovat. Jelikož jsem si našla podnájem, potrestal mě tak, že mi sbalil věci do pytlů a odvezl a nábytek vystrkal na chodbu jeho bytu, kde došlo i k částečnému ponišení..ale to zase chvála bohu není tak hrozné..jelikož dostal cukrovkua měl akutní zánět slinivky, snažila jsem se bez agrese s ním domluvit, aby mi věci a peníze vrátil. Do dnes nemám nic..reaguje jako duševně sláb pouze v tom, že ho mé sms jako prosby o vydání mých věcí obtěžují a že už žádné nemá...nechci ho zdravotně nějak omezit, ale rozhodně nemám chuť mu něchávat své movité věci. Prosím o radu na mail. Děkuji Daniela