přestal být nejméně v roce 1998, kdy k nám přišel maník, který bez brýlí neviděl auto na vzdálenost 150 metrů. Nemluvím o jeho dalších kvalitách. Do tří let byl ale srovnaný v lati.
Pak přišel další, díky kterému jsem byl jedinkrát za celou kariéru potrestaný. Člověk nechápající vůbec nic.
Měl hlídat chaceného zpoutaného zlodějíčka ovoce, který mu ovšem i s těmi pouty tak nějak volně odcházel pryč a on za ním pochodoval a slyšel jsem jak mu říká:..."tak bude to, tak bude to?" Musel jsem tam běžet, dravce dotasit k autu a přetáhnout ho po noze tak, aby ho přešla chuť chodit.
Všecko v rychtyku, jenom za půl roku tam došla sociálka jim děcka sebrat a stará si teda stěžovala, že jsme postupovali protiprávně... Nic se nepokázalo, akorát majitel sadu nadšeně vykládal inspekci, že jsem tomu hajzlíkovi dal co proto, že jsme mu zachránili spoustu ovoce a kdyby tak postupoval každý.... Prej jsem mu řekl, že ho přetáhnu pendrekem... Tak na tom jsem dostal napomenutí. Přitom já jsem neřekl ani slovo, složil jsem ho beze slova. Jenže to bylo zbytečné, on v době, kdy jsem ho opouštěl, ležel držkou v předklonu s roztaženýma nohama na naší přední kapotě a tam měl jen zůstat přidržen.
Ten kolega nebyl schopný uřezat řidičovi trubičku na obou koncích, usnul v autě za volantem při hlídání na zákroku na signál s drbanem na zadní sedačce, jeho úřeďáky to byla perla na perlu, při zákroku na signál se ztratil, při dalším vlezl do objektu a pachatel mu oknem šoupnul pryč... Sílu měl jako bejk, při foukání služebního auta zamáčknul tlačítko dofukování na stojanu tak, že nešlo bez nářadí zpět, do vysílaček neomylně strkal baterky obráceně, prostě dítě, které v dětství dostalo úplně všechny tvary do úplně jiných děr.
