odpověď: Motýlek 1 Kolego, mohu říci, že jak to vypadá na místě činu vím opravdu velmi dobře. Provádět úkony ohledání míst, kde došlo ke spáchání nejzávažnějších násilných trestných činů, je již po mnoho let hlavní náplní v rámci mého služebního zařazení. Na místě činu se vyskytuji několikrát do týdne. Protože to zjevně nevíš, asi jseme se nepotkali, tipuji že buď sloužíš u PMJ a tak se na místě míjíme, nebo jsi "zpracovatel" na MOP a tak se nesetkáváme u stejných případů. Jak to vypadá na základních útvarech SPP v Praze vím dobře. Často s kolegy hovořím, když na MOP přijedeme, například při pohřešování nezletilce, zadržení pachatele a pod. Ostatně tu čeopici jsem také nějaký čas nosil a chodil do hlídek. Pravěpodobně jsi v té době ještě u policie nesloužil. Ty články nepíšu pro svůj lepší pocit, ale právě proto, že se občas setkám s kolegy, kteří se chovají neprofesionálně. Pokud si ten článek četl pozorně tak ti neuniklo, že naslouchám každému názoru, bez ohledu na sužební zařazení, dobu služby a vzdělání policisty který ho říká. Pro tvůj názor jsem se rozhodně neurazil. Podle tvého vyladění docela chápu, že patříš do velké skupiny policistů u kterých začal syndrom "vyhoření" z těžké služby. Přesto budu budu psát své "plky" dál (a říkat je svým synům). Inspiroval jsi mne k tématu dalšího článku, který se bude týkat jednání policisty s občany. U policie
(a četnictva) byla těžká služba vždy, jen se podmínky měnily s dobou. Pro tebe a ostatní policisty, kteří náleží do skupiny policejních "srdcařů" a nikoliv "svačinářů, zašíváků a chytráků" vkládám inspirativní báseň, kterou známý britský spisovatel napsal pro svého syna.
Rudyard Kipling - KDYŽ ...
Přeložil Otakar Fischer.
Když bezhlavost svým okem klidně měříš,
ač tupen, sám že nejsi bezhlavý,
když podezříván, pevně v sebe věříš,
však neviníš svých soků z bezpráví,
když čekat znáš, ba čekat beze mdloby,
jsa obelháván, neupadat v lež,
když nenáviděn, sám jsi beze zloby,
slov ctnosti nadarmo však nebereš,
když umíš snít a nepodlehnout snění,
když hloubat znáš a dovedeš přec žít,
když proti triumfu i ponížení
jak proti svůdcům společným jsi kryt,
když nezoufáš, ač pravdivá tvá slova
lstí bídáků jsou pošlapána v kal,
když hroutí se tvé stavení a znova
jak dělník v potu lopotíš se dál,
když spočítat znáš hromadu svých zisků
a na jediný hod vše riskovat,
zas po prohře se vracet k východisku,
a nezavzdychnout nad hořem svých ztrát,
když přinutit znáš srdce své a čivy,
by s tebou vytrvaly nejvěrněj,
ač tep a pohyb uniká ti živý
a jen tvá vůle káže "Vytrvej!"
když něhu sneseš přílišnou i tvrdost,
když svůj jsi, všem nechť druhem jsi se stal,
když sbratřen s davem, uchováš si hrdost
a nezpyšníš, byť mluvil s tebou král,
když řekneš: "svými vteřinami všemi
mně, čase, jak bych závodník byl, služ!"
pak pán, pak vítěz na širé jsi zemi
a co je víc: pak, synu můj jsi muž