slušné jednání policisty patří vždy až po samu hranici jednání s jakýmkoliv člověkem. Se slušným max slušně, s neslušným max tvrdě.
U poškozených je slušné jednání samozřejmostí, o tom nikdo snad diskutovat nechce. Pokud to ovšem není poškozený zloděj, kterého okradl jiný zloděj a jeho první věta zní: "K...a!!! No to je dost, kde chrápete do p..i, já si na vás platím daně a vy děláte ho..o. Pak následuje etické vysvětlení, že tady rozhodně nejsem pro takového, jako je on, který v životě nikdy nikde nedělal a daně samo žádné neplatí. Na parazity máme různé spreje.
Jenže slušnost je u plačící babičky málo platná a uvedu ti konkrétní příklady: krádeže jízdních kol, kdy poškozený nezná ani značku svého kola, natož jeho výrobní číslo. A teď mu slušně řekni, že takové kolo mu nikdy nikdo kromě jej samotného nenajde, protože nikdo ani neví, co má hledat. Že si ho musí najít sám a můžeš mu akorát poradit, co má v takovém případě dělat. Propadáváš se přitom hanbou, ale na této pravdě se nic nedá změnit.
V podstatě mu krásnými slovy říkáš, že je vůl, že si neumí svůj majetek nejenže zabezpečit, ale ani ho neumí popsat a že si ho má hledat sám. Tak si to ten poškozený, který doufá, že policie zázračně kolo najde, přebere a to na 110%.
Pak teda můžeš začít s klasickou oblbovačkou typu: "budeme po kole pátrat a do měsíce vám sdělíme výsledek" a po měsíci napsat kouzelnou formulku: protože se provedeným šetřením nepodařilo zjistit, že se skutku dopustila konkrétní osoba, věc dle ust. § 58/3 b) z. č. 200/90 Sb. ve znění pozdějších předpisů odkládám.
Komentáře, co kolem sebe na toto téma slyším znějí, že se na to policie vykašlala a dél než měsíc je to nezajímalo, přičemž jeho známý našel kolo i po roku....
Až to takto slušně po pravdě nebo frazeologicky poškozenému řekneš, tak zjistíš, že kdyby jsi ho poslal rovnou někam, dopadlo by to stejně. Mluvím z opakované praxe. On si totiž poškozený myslí, že jeho kolo každý zná a ihned pozná... A policie jsou u něj flákači, co si pinkají s trnkou nebo kradou piva.
Za další, zkus poškozenému, kterému šlohli kolo za dvacet táců staré půl roku, slušně vysvětlit, proč cena jeho kola ve spise je 4500,-Kč. Nebo že ukradené sudy z vinohradnické boudy po rozflákání luxférů pašíkem jsou jen přestupek a s tím se už nikdy nikdo zabývat nebude. A můžeš se slušným chováním začínat u sebe každý den!!!!
Můžeš eticky upozornit nadřízeného svého nadřízeného, co jsi musel na jeho pokyn udělat. Jako já. Ale upozorňuju tě, že si stěžuješ té samé sv..i na kterou si stěžuješ a dopad určo bude, ale na tvoji dýni. Pak si vezmi etický kodex až budeš sedět víš kde a víš jak jej můžeš použít. Až tohle skutečně uděláš, ozvi se sem, abys mi dal za pravdu.
Když tady v roce 2002 byli maníci od Scotland Yardu, přesně během dvou dní svého pozorování pojmenovali problémy tohoto spolku bolševických starců: neprůchodná velitelská mnohastupňovitá struktura, strach policistů vůbec mluvit před nadřízenými... atd. jejich zpráva je na intranetu někde ještě dnes.
Eticky se můžeš nebo spíše musíš chovat jen potud, kam ti to dovolí systém. Pak se už můžeš jen eticky stydět. Každý den třikrát. Neslyšel jsem jediný případ, kdy by si podřízený účinně stěžoval na systém fixlování čáreček a uspěl. Kdyby ano, ten systém by už padnul.
Policie lidi každý den tisíckrát přesvědčuje, že její systém práce je bezzubý a ona je tu zbytečná. Se systémem ty dole, když je nad tebou sedm strýců co si mastí kapsy nad svoje nehorázný platy ještě odměnama vycházejícíma právě z tohoto systému, neuděláš lautr nic. Ale on s tebou jo.
Kdybys to chtěl popřít, musel by jsi mít pravdu ty a ne zbytek tvých kolegů, který se neozývá, protože vidí, že nemá šanci.
Když jsem začal dělat u pořádkové, bral jsem to hlava nehlava, padni komu padni. Zasloužíš - máš. Následoval náraz na známého mého vedoucího, nadřízenému jsem sdělil, že mě jeho známí nezajímají. Pak se to opakovalo. Pak následovaly "nárazy" na různé další známé, různé větší či menší prominenty a znak potížisty na mém čele. Říkal jsem si, že mám dělat bez ohledu kdo to je a že usmívající se kolegové nemají pravdu. Že svým postojem policii škodí.
Hluboce jsem se mýlil. Ve skutečnosti takoví blbci, jako jsem byl já a jsou všichni, kdo mydlí čárečky vedoucím, škodili policii daleko více. Oni totiž ukazovali těm strýcům, co chtěli mít klid a svoje odměny, že to jde a tahle verbež si mě dovolila dávat dokonce ostatním za vzor co se týkalo čárek za alkoholy a pokuty, zadržené OTP = čárky, přitom jsem s nima samýma měl strašné potíže i v tom systému čárek.
Okradli mně v rajónu dvaaosmdesátiletou bábi - moji ovečku, jak jsem lidem ve svém rajónu říkal. Málem ji zabili.
Zašel jsem za ní a bavil se s ní o tom. Dvě hodiny. To byl můj první případ tohoto druhu. Ona řekla jednu velmi podstatnou věc pro tenhle druh kriminality: ona není důvěřivá ani pitomá, jak nám to všem podsouvají média a tiskoví mluvčí policie k jejich věčné hanbě. Tito lidi mají obrovské životní zkušenosti. Co však nemají je rychlost úsudku a fyzická výkonnost. Jakmile otevře dveře a je tam někdo neznámý, ten důchodce už ví co bude, ale nemůže s tím nic dělat a příšerně trpí. Policii toto při povrchním výslechu samo nepřizná, protože přiznání vlastní nemohoucnosti je obrovský psychický problém.
Nikdo mi neradil, v tu dobu jsem si myslel, že jsme tu pro lidi. Přes pošťačky jsem zkusil, kolik mám v rajónu starých osaměle žijících lidí a zjistil jsem, že osobními pohovory nemám šanci ani za pět let.
Tak jsem si říkal, že to musím udělat jinak. Kam tito lidi chodí. Do kostela. Farář. Jak ten byl nadšený s tím, že mu budu dodávat témata na kázání.. Jenže ne všichni mohou na nohy... Tak jsem oslovil Klub důchodců, ti si postavili dokonce vlastní hlídky, co měli přiděleny ulice, musel jsem udělat jejich proškolení jaké metody pachatelé používají, co mají lidi dělat, jak se zachovat, telefony...
Kam chodí lidi ještě? Prodejny potravin. Za svoje jsem pořídil polystyrénové vývěsky a tam jsem věšel všechno, co se dělo v rajonu a co bylo zveřejnitelné. Vždycky stručně přestupek nebo tr. čin, co se stalo, po čem se pátrá, na co si dát pozor... Různé tabulky na výpočty rychlosti odbourání alkoholu jsem tam lidem dával a oni mi to kradli :D takže jsem tam nadělal stožky těch tabulek a i ty zmizely :D
Výsledek? K jedné paní přišel jí neznámý maník od plynařů a ona mu řekla, že ho nezná a že já jsem jim jasně řekl: nikam hochu, leda průkaz že jsi od té a té složky. Pro mě vyznamenání, funguje to! Super
Výsledek od vedení? On to byl další známý vedoucího a: zákaz stýkat se s farářem, co mám co kázat babkám, aby si zamykaly kola, nástěnku zrušit, konec blbnutí důchodců, vzkazuje to ředitel. A byla to pravda.
To zapomněl, že jsem ještě chodil do školy dělat od 7. do 9. tříd dělat přednášky v občanské nauce. Ve slavnostní uniformě. Upozorňuji, že drtivá většina z toho byla z mého volna!!!!
Postupně jsem začal s kontrolama hospod na alkohol a KZO, ukázalo se, že když jsme to s některými kolegy udělali, vždycky jsme měli ráno čistý stůl, služeb bylo cca 50. Detaily našeho řádění a principu kontrol se mi už popisovat nechce.
Co jsem měl dělat ještě víc? Abych měl klid, musel bych se chovat neeticky. Byl jsem polda tělem i duší, vše pro svoje ovečky. Kdyby se systém u policie změnil, klidně bych svoje metody šel znovu zkusit, ale v tomhle bordelu se policejní práce dělat nedá.
S etikou musí začít každý u sebe. Jak říkají vedoucí na poradách: "začnete každý u sebe". Správně, říkám já, tak už konečne začněte.
