Přihlásit / Zaregistrovat se

Login
Heslo

Nejdiskutovanější

Nadporučík Emil Haně: „Črty ze vzpomínek zaži...
26. 08. 2020 | PETR-KLINOVSKY: Dobrý den, ozvěte se na email: Petr.Klinov...
Drogy za volantem? V ČR běžně..
21. 09. 2019 | DONLABUZNIK: Něco o problematice drog za volantem jsem si ...
Komiks na Policista.cz
21. 09. 2019 | DONLABUZNIK: super...
Nosný systém pro pořádkové policisty
16. 04. 2019 | FIBER: Naposledy jsem sem psal 21.05.2017 s dotazem,...
Škatulata ve vedení krajských ředitelství...
11. 01. 2019 | JARDA-JORDAN: Hned mě napadla rozná hláška aneb škatulata s...
ÚVAHA: K POLICII S VÝUČNÍM LISTEM
11. 01. 2019 | JARDA-JORDAN: REPLY:JAN:69479-1:2018-06-26 00:46:46: Ano, a...
Benešovský deník: Vyšetřování skončilo, zapom...
19. 07. 2018 | AF13: S odstupem casu lze konstatovat, ze takova ko...
Rozhovor : ,,Byl jsem pohodlný a to se mi vym...
17. 06. 2018 | JAN: Je velice úsměvné, vysmívat se někomu, že je ...
Jak se stát policejním důstojníkem v Sasku?...
02. 06. 2018 | FFRANTA: Zraněná policistka odstřelila eritrejského mi...
Nošení nožů v Německu
24. 03. 2018 | VETERAN2: REPLY:KREIMAAN:69193-1:2018-03-20 16:26:00: ...
Zdravotní prohlídka 2019
11 hodin | NOBODY: Zdravotních bych se nebál, pokud nejsem oprav...
barvocit
17 hodin | CHEERKA123: Když už řešíte ty oči, nevíte jak špatné je u...
Zmrazení platů 2021-22
včera | NOBODY: Zatím to není jisté, jestli 19, nebo 15. měl...
Křupání kolen - artroza
2 dní | APEP: Zdravím, pokud nemáte nějakou určitou diagnóz...
Leidenská mutace - trombofile
7 dní | ADELK: REPLY:TOMENKIS:71733-1:2020-10-14 16:43:00: S...
Odsloužená léta
7 dní | STRANIX: REPLY:OPS:71749-1:2020-10-16 21:30:10: Moc ne...
Žádost o zkrácení lhůty pro možnost znovu abs...
8 dní | APEP: V případě neúspěchu u psychotestů je možné je...
Někdo u OHS Praha IV?
8 dní | STRANIX: Obvod je základ, kterým by si měl projít každ...
Nabídka volných míst
9 dní | : Ahoj všem. Sloužím 9. rok na malém OOP v Mora...
ZOP - čas na rodinu
9 dní | THECORY: Za mne je ten dotaz položen hodně nešťastně. ...

Etika je pro každého aneb pojďme o ní mluvit

Etický kodex, etika, firemní kultura – v poslední době tolik skloňovaná hesla, pojmy  a názvy.  Každý policista byl s Etickým kodexem Policie ČR seznámen, každý nováček podpisem ztvrzuje, že jej bude dodržovat. O firemní kultuře pravidelně hovoří ředitel krajského ředitelství na slavnostních služebních slibech. Nejde tedy teoreticky o pojmy neznámé. Teoreticky. Praxe je všem zcela jiná.
| Foto: Ilustační, P-CZ

Policejní práce na všech úrovních je prací náročnou a odpovědnou a proto jsou na policistu kladeny vysoké nároky nejen po stránce odborné a fyzické připravenosti, ale samozřejmě i po stránce morální a etické. Dlouhá léta se diskutovalo o regulativech, upravujících chování policistů. Ale až v roce 2005 spatřil světlo světa Etický kodex Policie České republiky. Vysloužili jsme si za to uznání nejen v zahraničí. Bohužel, v mnoha ohledech zůstalo pouze u jeho vydání. Navazující začlenění této základní normy již tak úspěšné, jako její vytvoření nebylo.  Kdysi jeden vysoce postavený funkcionář řekl :“...tak máme zavedený etický kodex.....“ Na udivenou otázku, jak jsme toho dosáhli, stejně udiveně odpověděl: „...vždyť byl vydán rozkaz, tak je zaveden...“ To je ale hluboký omyl. Vydání kodexu byl pouhý začátek, který měl být oním výstřelem na startovní čáře běhu na dlouhou trať. Nejde o sprint ale o maratón, mnohdy bohužel připomínající překážkový ne-li orientační běh.

Etický kodex, říkejme mu náš kodex, předkládá vizi o tom, jakými pravidly a morálními normami se chceme řídit. Garantujeme jím nejen veřejnosti, ale i sami sobě určité závazné vzorce a přístupy a to není málo. K takovémuto závazku je nutno přistupovat velmi odpovědně a vážně. Nejde tedy o jakýsi cár papíru, snůšku frází a populistických hesel, za který jej mnozí považují. Jde o veřejný závazek a slib. A zde je kámen úrazu.

Setkal jsem se s řadou kritiků našeho kodexu. Celá řada odpůrců jej označila za nesmysl a fráze, které nejsou k ničemu. Vždycky jsem jim odpovídal otázkou : „ano, respektuji Tvůj názor, ale mohl bys mi v kodexu ukázat jediné ustanovení, se kterým se Ty, jako slušný člověk neztotožňuješ?“ Jaká byla odpověď je většině asi jasné. Drtivá většina kritiky a argumentů vychází především z neznalosti geneze vzniku a bohužel mnohdy i neznalosti vlastního znění kodexu. Čí je to vina?

 

To ne my – to společnost

Snadná otázka, na kterou se jen stěží hledá odpověď. Mnozí, a přiznejme že často právem, si stěžují na chování policistů, na jejich nadřazenost nad občany, na šikanu a podobně. Policisté pak velmi často argumentují slovy: „ale my jsme přece vzorek společnosti, vzešli jsme z ní, jsme její součástí, proč bychom tedy měli být jiní?“. Máme tedy prvního viníka – společnost. Ano, v posledních letech morální úroveň společnosti upadá. Lhostejnost a nezájem k dění v našem okolí je až neuvěřitelná. O žebříčku morálních hodnot ani nemluvě. Pokud v  tzv. minulém režimu žili lidé v ulitách a nic je nezajímalo, pak současný stav nelze snad ani definovat.

Podle shora uvedeného argumentu pak bude normální, když drtivá většina policistů bude stejná jako okolní demoralizovaná společnost. Pokud však má policista prosazovat zákon, pomáhat a chránit, pokud má policista poukazovat na porušení zákona, stíhat je a bojovat proti porušování práv, pak nemůže být stejný. Musí být lepší. Je to jako s rodičem – kuřákem, který svému dítěti zakazuje kouřit. A že policista v roli rodiče je, o tom není sporu. Terry Baker  ve své knize Jak být laskavým a efektivním policistou v jedné kapitole říká : „Policisti vůči občanům běžně hrajou dvě rodičovský odlišný role. Někdy pečujeme a ochraňujeme a někdy zase trestáme a působíme bolest....“.  Takže vina společnosti jistě hraje svoji roli, nemůže však ospravedlňovat jakékoliv naše neetické chování už jen proto, že jsme dospělí a myslící tvorové. Viník se nám tedy o něco scvrkl a z argumentu se stává berlička.

 

Chybí nám vzory

Berličkou číslo 2 je pak argument: „ …a proč se mám chovat podle etického kodexu, když nemám žádné vzory? Jen se podívejte na mého šéfa....“ Tento argument už je podstatně pádnější. Naše doba je celkově chudá na vzory. Národní buditelé, bojovníci, politici, státotvůrci a jiné osobnosti, ke kterým společnost vzhlíží, jakoby se někam ztratili. Guth-Jarkovský  je pojmem neznámým a Ladislav Špaček (bývalý mluvčí prezidenta Václava Havla a současný propagátor slušného chování) na to rozhodně nestačí. Navíc jsou to vzory skutečně nejen ojedinělé, ale především policejnímu životu velmi vzdálené. Naproti tomu nadřízení jsou podstatně blíže a ti přímí nadřízení pak přímo po ruce. Jak je to tedy s nimi? Jsou právě oni tím vzorem etického chování ? Odpověď jistě nalezne každý čtenář sám, nicméně o tom, že jimi tak zcela nejsou svědčí nedávný průzkum, který byl prováděn v rámci jedné diplomové práce u několika základních útvarů - upozorňuji, že se nejedná o reprezentativní vzorek, i přesto jsou výsledky alarmující, byť nijak zvlášť překvapující.

Stejnou zkušenost jsem pořídil při diskusích s frekventanty kurzu Antikonfliktních týmů, kde přednáším právě etiku. Opět se mnozí podpírají berličkou – proč já bych měl, když on nemusí? I zde platí totéž, jako u příkladu ze společnosti. To, že se nadřízený nechová tak, jak by měl, přece nemůže být příčinou mého morálního zaostání či úpadku. Samozřejmě tam, kde vedoucí je skutečným vedoucím a manažerem, se slouží daleko lépe a etické chování je pro drtivou většinu naprostým standardem. To však neznamená, že opak musí být pravdou. Ba přímo nemůže. Jedno staré české přísloví sice říká – jaký pán takový krám – ale ruku na srdce, chceme být skutečně takovými? To, že vedoucí má příkladmo zálibu v alkoholu a hernách, přece neznamená, že mužstvo bude dělat totéž. Takže berlička číslo dvě.

Shora naznačené berličky jsou však jedny z mnoha. Opíráme se o řadu dalších, počínaje neutěšeným pracovním prostředím, konče například špatným softwarovým vybavením či dokonce nevyhovujícím stejnokrojem. Samozřejmě nelze kategoricky říct, že tyto okolnosti nemají žádný vliv na chování policistů a úroveň respektu k etickým normám, definovaným v našem kodexu. Soubor negativních činitelů samozřejmě a jednoznačně vliv má. Přesto jej osobním přístupem může každý z nás ovlivňovat a regulovat. Vždyť etická dimenze policejní práce začíná v zrcadle každého z nás. Pak zde vyvstává další palčivá otázka – jak na to?

 

Nedělat nic, není řešení

Tentokrát na snadnou otázku snadná odpověď. Především, „nedělat nic“ není řešení, naopak. Nestačí pouze kritizovat. Každý můžeme začít u sebe. Jan Patočka o etice hovořil jako o celoživotní kultivaci osobnosti. Nelze jinak, než mu dát zapravdu. Další odpovědí je - pojďme spolu mluvit. Pojďme se bavit na téma etika, etický kodex, etické a morální vzorce, vzory jako takové. Pojďme diskutovat, sdělovat si svoje názory, třeba se i pohádat, ale hlavně – pojďme se na toto téma bavit. Tím, že o něm nehovoříme – nezmizí. Nezmizí ani tím, že budeme pouze kritizovat, proč to nejde. Jednoznačně platí, že kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody. Stejně tak zcestné je vše svádět na „ty mladé“. Ono nás starších je mnohdy také dost a kde mají „mladí“ poučení a oporu když ne u nás? Mlčením může pak problém narůst do neuvěřitelných rozměrů. Pojďme mluvit o naší firemní kultuře, kam etika bezesporu patří, a hlavně, pojďme ji společně utvářet.

Vedoucí, pokud jsou lidmi na svém místě by měli být prvními, kteří o etice začnou hovořit. Nejde o prázdné papouškování frází z interních aktů řízení či porad jen proto, aby byl splněn rozkaz, který zněl přece jasně. Jde o skutečnou diskusi, o sdílení a sdělování názorů. To, že je nutno začít shora, o tom nemůže být diskuse. Posláním vedoucího není pouze vést a velet, ale i vychovávat. Jedním z hlavních nástrojů je osobní příklad. Osobnost vedoucího tvoří až 80 % předpokladů pro to, být dobrým vedoucím. S tím souvisí schopnost a především ochota komunikovat s podřízenými. Tam kde se mluví, je problémů nějak méně – to není teorie, to je praxe. Etika je pro každého, ne pouze pro někoho. Naopak, se stoupajícím postavením je vnímána těmi dole intenzivněji. 

Závěrem bych chtěl podotknout, že etika a etický kodex není v policii nic nového, jak by se mnozí mohli domnívat. Naopak. Již v roce 1904 napsal pražský policejní komisař JUDr. Karel Klečka následující: „…Chování zřízenců bezpečnosti ve službě má býti vážné, slušné a zdvořilé. Každý přehmat, každá sprostota a surovost ve slovu a skutku snižuje institut stráže a stěžuje její zakročení...“ Služební instrukce četnictva v roce 1923 hovořila o tom, že: „…četník se má chovati vážně, slušně a zdvořile, vystříhati se přehmatů, hrubosti a surovosti, nerozvážnosti, osobitosti a zbytečného obtěžování. Každý četník pak má žárlivě střežiti dobrou pověst sboru, na sebe dozírati, aby nectnosti byly již v zárodku potlačeny….“ A jeden kolega z PMJ mi dnes řekl, že základním principem by mělo být jasné sdělení ostatním: „…  šmejdy mezi sebou nechceme….“. Jak vidno, vzorů ve vlastní historii i současnosti jistě nalezneme dost, jen je chtít vidět.

Pozitivní etické přístupy přece logicky kultivují naši osobnost a mají bezprostřední vliv na okolí a nejen na to vnitřní, ale i na to vnější – občanské. Slušnost a etické chování je zadarmo. Je to jedna z cest, jak být skutečně uznávanou službou veřejnosti i přes všechny obtíže, se kterými se vnitřně jako organizace potýkáme. Výrazně to posílí naši společenskou ale i lidskou důstojnost. Immanuel Kant řekl: „…člověk nemá hodnotu ale důstojnost. Hodnotou bych se mohl srovnávat s kýmkoliv jiným, ale důstojnost má každý jedinečnou...“. Je to tedy jen a jen na nás.

Prostě a jednoduše, i zde platí nesmrtelná a prací nesčetněkrát ověřená triáda MOCI – CHTÍT – UMĚT. My umíme i můžeme -  a chceme?


Text: Radek Galaš ( Autor je předsedou etické komise KŘ PČR Hlavního města Prahy)

Vložil: Pim Burger
Publikováno: 10. 09. 2009


Hodnocení článku

Známka článku Průměrná známka 0 / Celkový počet hodnoceni 0



Diskuze ke článku

Diskuze Počet komentářů ke článku: 53
Diskutovat ke článku.