Menšiny a bezpečností rizika Dobrý den Ivane a děkuji Vám za zajímavé články, které píšete, včetně tohoto. Pokud jde o problematiku kriminality v rámci menšin v ČR, v tomto případě vietnamské a romské, myslím, že se zde srovnávají dvě těžko porovnatelné situace, kde by spíš bylo jednodušší vyjmenovat něco jako společný jmenovatel celé situace. Společný jmenovatel je v tom, že jde o národnostními menšiny.
Jinak je totiž vše zcela odlišné, namátkou: Zdroje a motivace kriminálního jednání, stejně jako sociální situace a rozvrstvení komunity, vzdělanost, historie komunity na území ČR a tak dále.
Ve zkratce bych vypíchl to co mi připadá nejzásadnější z aspektů, které mají přímý vliv kriminalitu a její druhy u těchto menšin a potažmo tedy na (nepříliš úspěšné) snahy státu o vymáhání práva: V prvé řadě je nutné mít na mysli, že nejnebezpečnější typ zločinu, organizovaný, probíhá v rámci obou komunit, u každé má ale zcela jinou historii a organizaci.
U kořenů vzniku vietnamských obchodních a poté (či zároveň) i vzniku kriminálních struktur a aktivit na území ČR (ČSSR) stála (a stojí) zpravodajská služba Vietnamské socialistické republiky. Ta má obchod a přesun pracovních sil mezi svoji zemí a ČR pod svoji důslednou kontrolou a kromě toho že jej dle potřeby užívá ke svým přímým operacím, zároveň touto „kontrolou“ získává nezanedbatelné finanční prostředky prostředky.
Z druhého konce je nutné míti na paměti, že příslušníci vietnamské menšiny žijící na území ČR jsou ti výrazně šťastnější (tento termín má v této souvislosti hned několik možných významů a mnohé z nich jsou ty správné), neboť na území jejich země stále panuje tvrdý totalitní systém, přičemž sociální situace a životní úroveň obyvatelstva je tomu odpovídající. Jako ilustrativní může být skutečnost, kterou zatím například evropská média ještě ani nezačala reflektovat, tedy to, že mnohé zahraniční investice a výrobní celky se nejnověji začínají přesunovat z Číny právě do VSR, neboť pracovní síla v totalitním Vietnamu je ještě levnější (a také ukázněnější) než v čím dál více se probouzející Číně.
Situace vietnamských obchodních ale i kriminálních aktivit na území ČR se z tohoto hlediska jeví jako zcela rozdílná oproti romské. Skutečnost, že u zrodu a kontroly obchodu a pohybu osob mezi ČR a VSR stála důsledná a pečlivá zpravodajská práce a organizace dává (spolu s přirozenou kulturní a jazykovou odlišností) jasný signál, že pronikání do (a vyšetřování) těchto aktivit bude nanejvýš obtížné. Z druhého konce je však jasné, že i v zájmu samotných organizátorů celé obchodní sítě a konec konců i v zájmu celé vietnamské komunity v ČR je, aby aktivity pokud možno nevyvolávali pozornost ve společnosti a tím i pozornost příslušných institucí.
A o tom, do jaké míry mohou a jsou příslušníci vietnamské komunity reálně nebezpeční v případě střetu se státními orgány, jejichž aktivitu vnímají jako pokusu a nabourání obchodních zájmů a aktivit, mohou z praxe jistě dosvědčit nejen příslušníci Celní správy, či třeba i jen České obchodní inspekce.
Pokud jde o romskou komunitu, tak historie i typologie kriminálního jednání je zcela rozdílná. V prvé řadě v tom, že již historicky se jedná a jednalo vesměs o drobnou pouliční kriminalitu, která je však svým rozsahem (a i vzhledem ke kulturním zvyklostem romské komunity), velmi nápadná. A zejména v regionech, kde má romská populace větší procentuální podíl v rámci populace, dokáže vyvolávat (a vyvolává) značnou animozitu ze strany majoritní populace. Nejde ale jen o pouliční kriminalitu - po roce 1989 se vzhledem i k uvolnění bezpečnostních standardů na území republiky postupem času i některé části (rodiny) v rámci romské populace v ČR začaly zapojovat do organizovaného zločinu, pročež se některé rodiny v minulém desetiletí staly na mnoha místech běžnou součástí organizovaného zločinu v celém spektru souvisejících činností a aktivit a to včetně korupce pracovníků státní správy a bezpečnostních složek. A je samozřejmě jasné, že za situace, kdy je tento organizovaný zločin vázán zejména na rodinné (klanové) struktury je také velmi obtížná pro případné snahy o rozkrytí těchto struktur. Organizovaný romský zločin samozřejmě do své „výdělečné činnosti“ zapojuje také ty „historické“ kriminální aktivity obvyklé v této minoritě, jinak řečeni, v mnoha případech již pouliční kriminalita neslouží k přímě obživě samotných pachatelů a jejich rodin, ale je organizována v rámci kriminální skupiny.
Poslední poznámku bych věnoval zapojení policistů z menšinových skupin. Domnívám se, že klíčovým problémem (popřípadě i obavou) je otázka loajality.
Je otázka do jaké míry je totiž možné očekávat od příslušníků menšin loajalitu vůči principům právního státu a demokratické ústavnosti, která by měla samozřejmě zřetelně převážit nad loajalitu vůči své vlastní komunitě.
Tím spíš, že otázka loajality je jeden z klíčových problémů i příslušníků a pracovníků státní správy pocházející z majoritní části společnosti. Při nejlepší dobré vůli je totiž nutné konstatovat, že systém panující po roce 1989 nedokázal nabídnout dostatečné kulturní a společenské vzorce a symboly, které by si dokázaly získat „hlavy a srdce“ podstatné části populace, což platí i pro pracovníky státní správy. Za těchto okolností je pak logické, že loajalita příslušníků bezpečnostních sborů se zdaleka tolik nepoutá k principům právního státu a demokratické ústavnosti, ale k jiným hodnotám (rodina, přátelé, kolegové).
Pokud si zrekapitulujeme tuto situaci, kdy je problém s loajalitou i u „majoritních“ příslušníků, je více než jasné že i loajalita příslušníků menšin bude patřit spíše své komunitě, než deklarovaným společenským hodnotám. Pokud za těchto okolností připustíme možnost, že příslušník minority bude tedy loajální primárně své komunitě a připustíme-li si možnost, že nemalá část obou zmiňovaných menšin (romská i vietnamská) se ve svých vnitřních strukturách potýká s nezákonnými aktivitami, pak zde již vyvstává otázka bezpečnostních rizik. Tedy to, jaku formou ošetřit a zajistit možnost, aby se příslušníci pocházející z majorit nestaly v rámci bezpečnostních složek „krtky“ pracujícími pro své komunity. Je samozřejmě, že takovéhoto závadového jednání se samozřejmě dopouští také jisté procento příslušníků pocházející z majority. Ale je zcela jasné, že se zde bavíme o neúprosných číslech matematické pravděpodobnosti. Na celý problém je totiž se možné podívat tou podívat optikou, zda-li za této nepříliš optimistické společenské situace, není přijímání příslušníků z řad menšin dalším navyšováním bezpečnostních rizik.
