Přihlásit / Zaregistrovat se
Nejdiskutovanější
26. 08. 2020 | PETR-KLINOVSKY: Dobrý den, ozvěte se na email: Petr.Klinov...
Drogy za volantem? V ČR běžně..
21. 09. 2019 | DONLABUZNIK: Něco o problematice drog za volantem jsem si ...
Komiks na Policista.cz
21. 09. 2019 | DONLABUZNIK: super...
Nosný systém pro pořádkové policisty
16. 04. 2019 | FIBER: Naposledy jsem sem psal 21.05.2017 s dotazem,...
Škatulata ve vedení krajských ředitelství...
11. 01. 2019 | JARDA-JORDAN: Hned mě napadla rozná hláška aneb škatulata s...
ÚVAHA: K POLICII S VÝUČNÍM LISTEM
11. 01. 2019 | JARDA-JORDAN: REPLY:JAN:69479-1:2018-06-26 00:46:46: Ano, a...
Benešovský deník: Vyšetřování skončilo, zapom...
19. 07. 2018 | AF13: S odstupem casu lze konstatovat, ze takova ko...
Rozhovor : ,,Byl jsem pohodlný a to se mi vym...
17. 06. 2018 | JAN: Je velice úsměvné, vysmívat se někomu, že je ...
Jak se stát policejním důstojníkem v Sasku?...
02. 06. 2018 | FFRANTA: Zraněná policistka odstřelila eritrejského mi...
Nošení nožů v Německu
24. 03. 2018 | VETERAN2: REPLY:KREIMAAN:69193-1:2018-03-20 16:26:00: ...
13 dní | PIM-BURGER: Kdo ví?...
Psychotesty pomocný papír
30. 07. 2024 | MATT01: Pro výpočty je k dispozici papír pro výpočty....
Psychotesty
20. 07. 2024 | PETRNEU: Tady to začalo někdy v r. 2018... ...
Zdravotní vyšetření na Lhotce
17. 07. 2024 | : f...
Volné místo v Moravskoslezském kraji
15. 07. 2024 | MATJEES: Samozřejmě vím, že se dají volné tabulkové mí...
Volné místo v Moravskoslezském kraji u PČR....
15. 07. 2024 | MATJEES: Samozřejmě vím, že se dají volné tabulkové mí...
Volná pozice v Moravskoslezském kraji
15. 07. 2024 | MATJEES: Samozřejmě vím, že se dají volné tabulkové mí...
Psychotesty-výsledek
11. 07. 2024 | OPS: Ahoj, já loni v říjnu a přišlo mi to za týden...
Nedoslýchavost, naslouchátka ve službě?
25. 06. 2024 | NOMINISS: REPLY:PATTAS1:74217-1:2024-03-11 23:24:09: Ja...
Dovolená na ZOP
17. 06. 2024 | QUARESS: REPLY:JOE:74285-1:2024-06-17 08:32:17: Naopak...
Vztahy mezi policií a národnostními menšinami: australský přístup
Většina filmu byla totiž natočena skrytou kamerou a tak tento dokument jasně ukazuje, že více než dvacetiletá snaha britských policejních školitelů v oblasti vztahů mezi policií a menšinami, se bohužel nestřetla s valným úspěchem.
Britská policie se od samého počátku osmdesátých let, tedy od neslavných občanských, rasisticky zabarvených nepokojů v Brixtonu, snažila změnit podstatu myšlení svých členů. Navzdory mnoha policejním strategiím extrémní rasistické názory policistů nejenom přežívají, ale jsou celkem běžné a podle konverzace, kterou má divák možnost vyslechnout, negativní názory silně ovlivňují služby obyvatelstvu, které by samozřejmě měly být poskytovány všem, bez ohledu na barvu pleti, víru, pohlaví či společenské postavení občana.
Předpokládám, že vedení britské policie a sama vláda z dokumentu vyvodila patřičné důsledky. Ti policisté, kteří se otevřeně chlubili tím, jak se zaměřují na občany tmavé pleti a nevybíravými slovy líčili své jednání, byli zřejmě z policejních služeb propuštěni. Nabízí se však otázka, zda se propuštěním několika policistů situace změní. Odpověď je jednoduchá - samozřejmě, že ne. Na změně myšlení a postoji policistů vůči národnostním menšinám se musí systematicky pracovat. Jde o dlouhodobý proces.
Shlédnutí dokumentu mne přivedlo na myšlenku, zda-li je něco takového možné v Austrálii. Díky tomu, že dodnes neproběhl žádný hloubkový průzkum vztahů mezi policií a národnostními menšinami, nelze na otázku odpovědet objektivně. Nicméně je zajímavé podotknout, že navzdory tomu, že je Austrálie multikulturní společnost, tedy země, kde se více než 24% obyvatelstva narodilo mimo Austrálii, nedošlo u nás k žádným výrazným rasovým nepokojům, jako tomu bylo například ve Velké Británii nebo v USA. Myslím si, že je to z velké části dáno tím, že již od konce sedmdesátých let se Austrálie systematicky zaměřuje na zlepšení vztahů mezi policií a národnostními menšinami. Výsledky na tomto poli vysloužily Austrálii světové uznání.
Podívejme se velice stručně na některé strategie, které policie státu Victoria (Victoria Police) začlenila do svého programu.
Nejdůležitějším bodem bylo prosazování základní filozofie, že vztahy mezi policií a národnostními menšinami musí být založeny na vzájemném porozumění, důvěře, toleranci a respektu. Toto krédo se uplatňuje v jakémkoliv policejním programu či strategii a jako takové se stalo klíčovou myšlenkou v takzvaném “partnership policing” (policejní služby spočívající na úzké spolupráci mezi policií a komunitou), na kterém je postavena policejní práce nejen ve Victorii, ale v celé Austrálii.
Je samozřejmé, že pokud se má uplatnit “partnership policing” v praxi, musí mít komunita možnost se otevřeně vyjádřit k palčivým problemům znesnadňujícím spolupráci a podílet se na vypracování relevantních strategií, které jsou pro ni důležité. Ačkoliv se to zdá býti neuvěřitelné, ve Victorii již od roku 1977 existuje a cílevědomě pracuje takzvané “Police and Multicultural Consultative Committee,” jehož členové - jak policisté vysokých hodností, tak občané reprezentující různé národnostní menšiny, pomáhají policii řešit identifikované problémy a společně pracovat na různých programech v oblasti náboru, výcviku, sdělování informací a občanské výchovy.
Vzdělávání policistů v porozumění různým kulturám a kulturou podmíněného chování je nedílnou součástí osnov na všech policejních akademiích v Austrálii. A výsledek? Každý policista, který výcvik skončí, je vybaven potřebnými znalostmi, které usnadňují jeho práci s kulturně, nábožensky a jazykově rozmanitou komunitou. Vzdělávání však není omezeno pouze na výcvik na akademiích, nýbrž pokračuje během služebního života každého příslušníka. Kromě takzvaného “cross-cultural awareness training” policie běžně nabízí svým členům jazykové kurzy, které usnadňují komunikaci mezi policií a příslušníky menšin, které nemluví anglicky.
V posledních letech se klade velký důraz na nábor z řad menšin. Jde o nábor systematický, jehož úspěch závisí na úzké spolupráci mezi představiteli mešin a policií. Výběr je zaměřen na mladé bezúhonné muže a ženy, mluvící perfektně jak mateřštinou, tak angličtinou a mající vysoce vyvinuté znalosti své kultury. Ačkoliv se těmto lidem nedává přednost při náboru, vybraným jedincům je poskytnuta veškerá pomoc při studiích na policejní akademii, zrovna tak jako v prvních letech práce. Náborová kampaň využívá různé menšinové sdělovací prostředky jako televizi, tisk a rádio. Nemusím zdůrazňovat, jakou cenu mají policisté z různých menšin pro organizaci jako takovou. To si každý policista dovede jasně představit. Za zmínku stojí třeba infiltrování kriminálních či teroristických organizací, kde by australští (t.j. v Austrálii narození) policisté neměli takovou efektivitu jako jejich “menšinoví” kolegové.
Je velice důležité připomenout, že všechno, co se za posledních více než dvacet let v Austrálii v oblasti policejních vztahů s menšinami dělá, nezávisí pouze na policejních iniciativách. Menšinové komunity si musí být vědomy svých občanských povinností a aktivně se podílet na vzdělávání svých členů, co se týká porozumění australských zákonů a role, kterou má policie ve společnosti. Jinými slovy, menšiny musí jasně rozumět, že jako přistěhovalci a “noví” Australané mají zajištěna nejen práva, ale že vůči své nové zemi mají také důležité povinnosti. Policie samozřejmě hraje v tomto případě stěžejní úlohu tím, že systematicky vzdělává představitele menšin, kteří pak mají odpovědnost vzdělávat svou komunitu. To má za následek, že se menšiny nedostávají do rozporu s policií kvůli neznalosti zákonů. Jak dobře víme, co je třeba docela legální v jedné zemi, může být nezákonné v zemi jiné. Bigamie, vlastnictví zbraní, zabíjení dobytka a krevní msta mohou být uvedeny jako příklad toho, co je v příkrém rozporu s australskými zákony.
Plánování policejního přístupu pro zlepšení vztahů s menšinami bylo však až do roku 1993 nekoordinované. Každý stát a teritorium si více méně vymýšlel svou vlastní strategii a take výměna zkušeností mezi policejními organizacemi byla sporadická.
Přelom nastal v roce 1993, kdy byla vytvořena celonárodní policejní organizace, National Police Ethnic Advisory Bureau, financovaná všemi státy a teritorii, která měla za úkol koordinovat národní přístup k otázkám týkajícím se menšinové problematiky. Za deset let svého působení tato organizace vypracovala například národní osnovy výuky policie v “cross-cultural awareness,” komunikační strategii během mimořádných udalostí a přírodních katastrof, vydala příručku popisující dopad různých náboženství na výkon policie a celonárodní přístup k náboru do policie.
Kromě existence výše zmíněného úřadu, operujícího na celostátní úrovni, má každá státní policie své speciální oddělení zaměřující se na menšinovou problematiku. Jedním z úkolů státních organizací je uvést do praxe různé návrhy tohoto úřadu. Kromě toho mají okrsky, nacházející se v oblastech s velkým zastoupením menšin specialisty, koordinující práci v tom či onom okrsku.
Jak vidno, australský přístup zahrnuje všechny relevantní policejní složky: národní, státní a místní. Díky tomu jsou strategie efektivní.
Na závěr bych chtěl upozornit, že Austrálie úmyslně nepraktikuje takzvanou “pozitivní diskriminaci” a nemá náborové kvóty jako je tomu třeba jinde na světě. Díky tomu dochází k výběru nejkvalitnějších lidí a strategie se těší podpoře nejenom policejního vedení, ale, což je velice důležité, podpoře řadových policistů a odborů.
Text: Ivan Kolařík, OAM
Hodnocení článku
Průměrná známka 1.55556 / Celkový počet hodnoceni 9
Počet komentářů ke článku: