Ne každý pochybení policisty stojí někoho život nebo újmu na zdraví. Každodenní styk policistů s veřejností je hlavním nástrojem získávání důvěry občanů v práci policie. Ať už si na MV nebo na prezidiu dělají co chtěji. Když si nastavím zrcadlo na svůj výkon za 13 let u policie, bylo to nahoře i dole, ale s přibývajícími životními zkušenostmi se z policajta, který má vždycky pravdu a dával nejvyšší pokutu, aby si to delikvent dobře pamatoval, stal více člověk, který chápal, že 500 Kč za zapomenutí ŘP doma je prostě neadekvátní. Pětiminutová práce příslušníka policie rozhodně nemá takovou hodnotu a kromě administrativního pochybení k žádnému zásadnímu ohrožení zájmů společnosti rozhodně nedošlo. Lustrace a popřání šťastné cesty vyrazilo mnoho lidem dech. Od policie jsem odešel, pracuju v zahraničí. Po dlouhé době přijel domů a vyrazil první možný pracovní den na oddělení zbraní a střeliva Praha - východ. Přestože jsem mohl doložit, že jsem nebyl půl roku v ČR, paní vedoucí to nezajímalo, a přestože podle litery zákona mohla, neupustila od poplatku 1 500 Kč, protože jsem nepožádal dva měsíce před uplynutím platnosti ZB, ale jen deset dní. A to prosím nemám žádnou zbraň. A to jsem i řekl, že jsem bývalý policajt, ale neúspěšně. Na okýnku se mě znovu ptali proč jsem termín prošvihl, protože nevěděli, že už jsem s paní vedoucí měl tu čest mluvit, a hrozně se divili proč mi to neuznala, ale chápali, proč se neusmívám a jsem hrozně nasranej. Paní vedoucí by to musela podat dál, ale formulka "správní úřad může" jí nenutil k žádný akci. Sto metrů od Metra Florenc se věci vyřizuj, to si stačí paní vedoucí přes oběd i nakoupit. Jak se jmenuje to velký zvíře co dává mlíko?
