Tak k tomuto tématu jsem si musel u policie udělat dvě roviny:
1: hrdost na to co dělám osobně a čím jsem, jak to já osobně dělám, proč to tak dělám a že jsem měl od lidí hodně pozitivní odezvy tak jsem si říkal, že to nedělám zase tak špatně.
2: firmu, kde mi velil (a nejen mě) lump, který skrz procenta objasněnosti švindloval statistiky a chránil tím mnohé pachatele trestných činů před postihem, kde tomuto lumpovi velil další, který dbal nad co nejvyšší objasněností stejnými metodami. Když jsem mu stížnost na noční kontrole naší hlídky přednesl, z kontroly prostě utekl!!!!
Takže když jsem si stěžoval, nastal můj sešup z kariérního žebříčku. Pak jsem tomu lumpovi nade mnou, když chtěl abych mu dělal spisy řekl, že jsem šel k policii proto, abych lumpy zavíral, a ne je chránil a už vůbec ne je poslouchal. A měl jsem od té doby nulu osobního hodnocení a tu jsem si chránil. Od takových lidí ani korunu. To byla moje hrdost.
Tím moje kariéra skončila tam kde začala, ale protože jsem měl bod jedna docela ujasněný a protože mi už tehdy nepsaný etický kodex zakazoval stýkat se s lumpama, nelitoval jsem, že jsem se do jejich společnosti a služeb nedostal. nechtěl jsem mít ruce jako řada kolegů až po lokty zamazené od svinstva.
Měl jsem k nadřízeným mnohokráte oprávněný odpor jako k lidem, co nejenže neměli co dělat ve vedení, ale kteří měli sedět v kriminálech, neboť se i několikrát týdně dopouštěli trestné činnosti a ještě k ní nutili i slabší kolegy.
Kdybys Lukáši nechápal, proč dneska (asi jsi to přehnal, tolik lidí to nebude) pětina mladých a dosud úslužných blbečků (nazváno kolegy co ještě slouží a končí až letos) maká, tak proto, že jim ta bolševická chátra, co jim velí na základních útvarech, tu práci ještě nestačila zprotivit, ale to dojde, neboj se.
Ono poslouchat řeči někoho, kdo sloužil v době, kdy padla vloupačka a sjel se celý okres aby vůbec ti potentáti viděli jak vloupačka vypadá a všichni včetně souha ředitele dupali po stopách, jak ti vykládá co máš dělat když tu vloupačku dneska děláš v jednom člověku třikrát za den a sám, to je už na pováženou.
Tento člověk zcela out reality ti ještě předepíše hodinu po hodině kde máš ve službě být, co tam dělat, co nedělat, kde nebýt, udusí veškerou tvojí iniciativu a ty chceš, aby tohle někoho bavilo?
On po tobě s těma svýma nápadama od stolu chce ještě výsledky řkouc, že po půlnoci jezdí jen kurvy a zloději! To si nedělám srandu, na tom tito lidé trvali a přesně tak nám to na poradách tihle rozumbradové tloukli do hlav. Praktikům, jejichž zkušenosti daleko a vysoko převyšovali zkušenosti jich samotných a nedali si vymluvit pořád dokola, že se neskutečně pletou.
Že někdo jede po půlnoci taky jen do práce, někdo z práce, někdo na dovolenou, jako kdyby jsi hrách na zeď házel. Máme vloupačku a vy nemáte žádného KZO na KO!! Jak to? Vy chrápete? Že pašík chodí pěšky vedoucí kategoricky vylučuje do doby, než ho chytíme a on skutečně pěšky chodí i třicet kilometrů.
Práce policisty má být o tom, že policista má vykaztovat aktivitu a kreativitu. Policista České republiky je ale nadřízenými neustále tlačen do kvantity čehokoliv, co se dá nějak vykázat, jenom aby byl udržen stav rizikového aneb čím větší bordel v rajónu, tím více jsme tam potřební. Veškerá aktivita je spolehlivě dušena, jenom aby nebyl problém, aby nebyla stížnost.
Víš co ti tahle verbež co tomu pořád velí říkala zcela otevřeně? "Proč si děláš nepřátele, proč dáváš řediteli toho a toho podniku za tři tisíce, kdybys to dal důchodcům za lékárničku po stovce, nikdo si nestěžuje..." Tohle tě má bavit?
Lukáši, schody se zametají shora. Shora, odnikud jinud!!! Už si to pamatuj. Za dvacet let co jsem sloužil se dělaly pořádky vždycky jenom s řadovýma a vždycky jenom za jediným účelem: čárečky a odměny pro nadřízené.
Garantuji ti, že ta tvoje optimistická pětina na to do pěti let do jednoho chlapa přijde taky v jakém bordelu dělá a když mám být sepsut ráno za nevýsledky na stanovištích, které mám jako nějaký nesvéprávný debil od vedoucího napsané, tak k tomu nemusím být ještě unavený jako blbec. To už totiž zavání psychiatrem. Makat a být neustále peskovaný, že ten šašek nade mnou nemá svoje odměny za čárečky. Když kiki, tak se aspoň vychrápu. Aby bylo to kiki aspoň za co. Takže hoši nahoře: NASRAT!!!!
Takto jsem nakonec dopadl a pak už bylo k odchodu už velmi blízko. Co je moc je moc.
