Přiznám se, že to celkem problém je, trošku jsem pohledal na netu, aby to bylo snadno srozumitelné každému.
www.socr.cz/assets/aktivity/informacni-misto-pro-podnikatele/28_prirucka-prevence-kradezi.pdf
Mrkněte na tento dokument, je to v něm krásně popsáno asi nejdůležitější toto :
Podobný institut jako je zadržení podle § 76 odst. 2 trestního řádu nenalezneme v právu přestupkovém. Jinými slovy náš právní řád neobsahuje možnost, aby kdokoliv omezil na svobodě osobu, kterou přistihl při páchání přestupku či bezprostředně po jeho spáchání. Na druhou stranu bude jistě zadržení podle § 76 odst. 2 trestního řádu široce využitelné i v případě přestupků proti majetku podle ustanovení § 50 přestupkového zákona. V situaci krádeže totiž subjekt (kdokoliv) není schopen kvalifikovat, zda jde o trestný čin krádeže podle ustanovení § 20ř trestního zákona nebo o přestupek proti majetku podle § 50 přestupkového zákona. V případě, že někdo využije právního institutu zadržení podle § 76 odst. 2 trestního řádu a posléze se ukáže, že nejde o trestný čin nýbrž o přestupek, bude trestní řízení ukončeno policejním orgánem či státním zástupcem odevzdáním věci příslušnému orgánu.
Z hlediska relevantní judikatury pak nelze opomenout usnesení Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 7 Tdo 1429/2006, které vychází z teorie trestního práva. Nejvyšší soud mimo jiné konstatoval, že při tzv. skutkovém omylu negativním, tedy v případě, že osoba postupující podle § 76 odst. 2 trestního řádu mylně považovala jinou osobu za pachatele bezprostředně páchaného trestného činu, je trestní odpovědnost osoby postupující podle § 76 odst. 2 tr. řádu vyloučena. Neboli v případě zadržení osoby prodavačem nebo pracovníkem bezpečnostní agentury, o které se tento mylně domnívá, že v obchodě odcizila zboží, a následně vyjde najevo, že tomu tak nebylo, není prodavač, resp. pracovník bezpečnostní služby, trestně odpovědný za případný trestný čin (např. útisku, vydírání nebo omezování osobní svobody). Hlavním terčem zájmu výše uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu však byla situace, kdy osoba postupující podle § 76 odst. 2 trestního řádu ví, že nejde o pachatele trestného činu, ale toliko o osobu, která trestný čin připravuje, např. může jít o tzv. tipaře, a tato osoby si myslí, že i osoby připravující spáchání trestného činu lze zadržet ve smyslu § 76 odst. 2 trestního řádu. V tomto případě však jde o neznalost zákona, která neomlouvá a trestní odpovědnost osoby postupující podle § 76 odst. 2 trestního řádu není vyloučena.
